Nejen s Evropou, ale i s Asií
Amerika by měla usilovat o to, aby byl největší kontinent přijat do klubu, který vede globální instituce
Americká zahraniční politika přitahuje větší pozornost, kdykoli je třeba řešit krizové situace. Jakmile v Egyptě, Libyi nebo na Ukrajině propuknou pouliční nepokoje, všichni si hned kladou otázku, jak by měl reagovat prezident Spojených států amerických. Přestože se jedná o důležitou součást role, již Amerika hraje na světovém kolbišti, je ve své podstatě reakční a taktická. Mnohem obtížnější je nastavit dlouhodobější strategii, která bude fungovat i po překonání momentální krize. Zahraniční politika Obamovy vlády se o to v Asii snaží – a prezidentská cesta minulý týden je součástí této snahy –, uceleného pokroku však dosud nedosáhla. Nastavení seriózní strategie zahraniční politiky v Asii přitom ve skutečnosti neohrožuje vláda - mnohem větší překážky jí klade Kongres a americká veřejnost. Příklon USA k Asii se potýká s obtížemi, které vyvolávají obecnější otázku: může mít Amerika v dnešní době vůbec nějakou velkou strategii?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
