Příběh metanolových zabijáků

Hlavní míchači metanolem kontaminové směsi Rudolf Fian (na snímku) a Tomáš Křepela dostali za obecné ohrožení doživotní tresty. Oba zamíří do věznice se zvýšenou ostrahou. V hlavní, takzvané zlínské větvi kauzy metanol o tom ve středu rozhodl Krajský soud ve Zlíně (podrobnosti zde).

Hlavní distributor jedovaté směsi Jiří Vacula, který pomohl celý případ objasnit, si odsedí 15 let věznici s ostrahou, hlavního odběratele směsi Martina Jirouta potrestal soud 16 lety vězení. Dalších šest prodejců si také odsedí mnohaleté tresty. Metanolová aféra začala 3. září 2012 a vyžádala si pět desítek obětí.

Doživotí pro dvojici mužů žádal státní zástupce Roman Kafka. Obžaloval celkem 31 lidí, hlavní líčení u zlínského soudu se týkalo deseti z nich.

Slovák Fian podle obžaloby smíchal pět tisíc litrů metylalkoholu se stejným množstvím etanolu, Tomáš Křepela mu opatřil látky na míchání směsi a pomáhal mu. Jejich klíčový distributor Jiří Vacula pak dostal deset tisíc litrů už jedovatého alkoholu do oběhu.

Dá se předpokládat, že se Fian a Křepela odvolají. Pokud by vyšší instance trest potvrdily, bylo by to vůbec poprvé v polistopadové éře, kdy bylo doživotí udělené za obecné ohrožení, nikoli za vraždu. Při této příležitosti odemykáme text, který kauzu podrobně shrnul:

Dnes už je to pro většinu z nás jen temná minulost, ale v Česku jsou i rodiny a lidé, kteří ten předloňský příběh nedobrovolně žijí dál. Jako muž, který nejistým krokem předstupuje před soud a opírá se o pultík pro svědky. Donedávna byl řidičem z povolání, pak si v jeden zářijový večer roku 2012 koupil v sídlištní večerce láhev rumu, vypil pár panáků a po 55 dnech v umělém nemocničním spánku se probudil slepý, bez citu v rukou a schopnosti se sám o sebe postarat.

Jeho příběh poslouchají z lavice obžalovaných se zraky přišpendlenými k zemi dva muži, kteří ten jed namíchali a poslali na černý trh s alkoholem. Kdyby se v obchodech a hospodách prodal všechen pančovaný líh, jejž Rudolf Fian s Tomášem Křepelou vyrobili, stačil by na smrt 160 tisíc lidí. Rychlá policejní akce katastrofě zabránila, přesto je příběh bývalého řidiče z těch šťastnějších – 50 lidí alkohol pančovaný smrtelným metanolem připravil o život.

Zlínský soud, který případ metanolových zabijáků od března projednává, skládá odpověď na otázku, již si před rokem a půl kladla zkoprnělá česká společnost: proč tu někdo v masivním travičském útoku vraždí své sousedy? A postupně se dovídáme víc, než se čekalo.

Nechutnalo to špatně

Rudolf Fian (44), svalnatý chlapík se znamením blíženců vytetovaným na paži čínskými znaky, sleduje průběh soudu s kamennou tváří. V rukou žmoulá modrý školní sešit a občas si do něj něco poznamená.

„Cítím se nevinen,“ řekl soudu vyučený zámečník, který prožil většinu ze svého života v panelákovém bytě v Karviné. Počátkem devadesátých let byl zaměstnán na Slovensku v podniku testujícím výbušniny a zbraně, později se zpět doma protloukal jako hospodský a horník. Jeho pocit neviny dostal ránu, když soudce přečetl ze spisu dřívější výpovědi, v nichž se k autorství jedovatého alkoholu v slzách přiznával a z nichž lze příběh metanolové tragédie poskládat.

„Měl filozofii, že každý se dá koupit, záleží jen na ceně.“ Robert Šlachta

Před pěti lety dostal Fian práci od muže, který sedí na lavici obžalovaných hned vedle něj, od Tomáše Křepely. Zaměstnal jej jako obchodního zástupce své firmy Carlogic v Řitce u Prahy. Z lihu a metanolu vyráběli nemrznoucí směsi do ostřikovačů. Křepela se v tom prostředí pohyboval už dlouho – než si založil svou firmu, byl deset let obchodním ředitelem v podniku Morávia-Chem na Zlínsku, jež vyráběla autokosmetiku. Ve skutečnosti však, jak už dnes víme, odtud proudily na černý trh cisterny nedaněného lihu. Osobou podnikatele Křepely se tak metanolová tragédie proťala s tajným světem, v němž se točí miliardy na kšeftech s nelegálním alkoholem. A pomohla jej odhalit přesto, že nikdo z „velkých lihových bossů“ neměl s plány firmy Carlogic nic společného.

Plán na pančování jedovatým metanolem se zrodil z nezávazného hovoru mezi oběma kumpány někdy na jaře 2012. „Křepela se mezi řečí zmínil, že když se metanol zředí v poměru jedna ku jedné s etanolem, tak se jedovaté účinky zruší,“ vzpomínal na tu chvíli Rudolf Fian v policejním protokolu, „uvěřil jsem tomu a nikde jsem to neověřoval.“ Půl roku ten nápad nosil v hlavě a nedal mu spát: metanol je daleko levnější než líh (etanol), a kdyby nahradil polovinu lihu levnou látkou a pustil pak směs do černého světa, dost by ušetřil. Zkusmo si smíchal jednu láhev a výsledek ho potěšil: vypadala, chutnala i voněla jako normální líh. Nelokl si – i když uvěřil mylné informaci, že etanol jed neutralizoval, přece jen do sebe nechtěl něco takového lít. „Jen jsem do toho strčil jazyk,“ řekl policii. „Nechutnalo to špatně.“

Obchodní plán pak nabyl jasné obrysy a s Křepelou ho nakonec zrealizovali: přes Carlogic si obstarali metanol (větší množství toxické látky si může koupit jen firma) a koupili i líh. Na rampě pronajatého skladu v Opavě pak smíchali pět tisíc litrů lihu se stejným množstvím metanolu a smrtící směs byla na světě. Distributora našli ve svém známém Jiřím Vaculovi ze Zlínska, o němž věděli, že se živí jako prodejce černého alkoholu. „Složení jsem mu neřekl, to bylo moje know-how,“ vypověděl Fian, „jen že jsou v tom nějaké sračky. Když se chcete dostat na trh, tak složení neříkáte, aby si to někdo nezačal dělat sám.“ Fian si na metanolové inovaci plánoval založit svůj nový byznys, první várka měla pouze otestovat trh.

Z distributorova dvorku v malebné horské vesničce Podkopná Lhota na úpatí Hostýnských vrchů se pak jed rozlil černými trasami do celé země. Cestou jej další lidé naředili a trestěmi ochutili na různé druhy tvrdého alkoholu. Při použití Fianových počtů měla nakonec smrt každého otráveného člověka cenu jedné tisícovky: z celé testovací várky si majitel smrtícího know-how naplánoval zisk kolem 50 tisíc korun. „Ano, opravdu se to celé zrodilo takhle pitomě,“ potvrzuje ve své pracovně státní zástupce Roman Kafka, který vedl vyšetřování a míchačům i hlavnímu distributorovi navrhuje až doživotní trest za úmyslné obecné ohrožení. „I když nechtěli zabíjet, měli vědět, že se to stát může. Věděli, že do směsi nalili jed, a ten jed pak distribuovali po celé zemi,“ říká návladní. Na verdikt soudů čeká v metanolové kauze dalších 28 lidí, kteří se do obchodu zapojili na nižších úrovních – paragrafy dosahují až na prodavače v obchodech.

Opravdová mafie

Kdyby existoval přístroj na měření paniky, nejvyšší koncentraci by v tom říjnovém dni měsíc a půl po začátku lihové tragédie nejspíš naměřil na kopečku kousek od Kostelce u Zlína. Metanolová otrava totiž otevřela průhled na celý černý trh s nelegálním lihem – hladkost, s jakou jed doklouzal z jednoho vesnického dvorku do nákupních tašek po celé zemi, ukázala, že distribuce nezdaněného alkoholu má velmi dobře promazaná kolečka. Stopy dovedly policisty až na vrchol zdejšího lihového impéria – k jeho tvůrci, kosteleckému občanovi Radku Březinovi.

Když zakuklenci z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu obklíčili Březinův hotel na kopci za vsí, kde si zrovna dával v restauraci kávu, byl Radek Březina poprvé v životě v situaci, z níž nedokázal vyváznout. Snažil se sice v panice najít nestřeženou škvíru a z hotelu nějak uniknout, ale nešlo to. Policisté jej po pětihodinové šťáře našli zahrabaného v hromadě pilin na otop. „Doufal, že ho nenajdeme a že uteče. Prostředky na poklidný život daleko od této země rozhodně měl,“ vysvětluje státní zástupce Kafka, který byl zátahu přítomen.

Od té chvíle už toho o Radku Březinovi a českém černém trhu víme daleko víc a ty informace by vydaly na mnohadílný mafiánský thriller. Po různých koutech republiky našli policisté v zabetonovaných podzemních skrýších tři miliony litrů čistého lihu uloženého na horší časy.

Březina podle policejních propočtů vypustil na černý trh za posledních 15 let tolik ilegálního lihu, že jen na daních by to dělalo pět miliard korun – získával ho mimo jiné tím, že čistil savem levný denaturovaný líh od benzinu a jiných příměsí. Zjistilo se, že Březina stojí skrytě nejen za autokosmetickou firmou Morávia-Chem produkující černý líh (kterou, připomeňme si, deset let obchodně vedl metanolový travič Křepela), ale má pod palcem i síť likérek a distributorů alkoholu považovaných do té doby za seriózní (Drak, Daněk, Verdana a další).

A zatím poslední zátah policistů z ÚOOZ odhalil i další stránky Březinova byznysu: ve zlínském skladu nalezli arzenál želízek, výbušnin a „krátkých i dlouhých palných zbraní“ – což může v překladu kromě pistolí a pušek znamenat i samopaly. Odkud zbraně jsou a k čemu sloužily, nechce policie zatím upřesnit, jejich nález však zapadá do obrazu, jejž o Radku Březinovi loni zveřejnil investigativní reportér ČT Daniel Bártek – že má na kontě několik únosů a mučení, kterými si buď vynucoval poslušnost, nebo vydíral konkurenty.

K soudu došel jen případ, kdy unesl a devět měsíců věznil v řetězech jednadvacetiletého muže, syna podnikatele, s nímž se nepohodl a který chtěl po něm peníze. Březina přiměl rodiče, aby řekli, že si to vymysleli, jinak že jim dítě nevrátí. U soudu se potom překvapivě objevilo několik svědků s tvrzením, že mládence v době, kdy byl unesen, potkávali na ulici. Soudkyně Březinu osvobodila – nepodařilo se jí vyvrátit svědectví, která mluvila v jeho prospěch, i když měla podezření, že šlo o svědectví za úplatu.

„Ten člověk neuznával žádné překážky. Měl filozofii, že všechno se dá zdolat, a to jakkoli, a každý se dá koupit, záleží jen na ceně,“ popisuje profil mafiána šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Zahrabaný v pilinách si Radek Březina s policejním obklíčením neporadil, ale v cele vazební věznice se znovu chopil otěží. Detektivovi, který ho vyslýchal, nabídl neúspěšně deset milionů za ovlivnění případu, a přes advokáty posílal ven pokyny pro „školení podsvětí“ – koho uplatit, aby křivě svědčil. Šlachtovi muži to zjistili a státní zástupce pokusy o podplácení přidal k už existujícím obviněním z krácení daní. Policie dnes zkoumá všechny Březinovy aktivity a je možné, že se k nim přidají i únosy.

Kdo to kryl

Mafiána mají za mřížemi, teď ještě zbývá vysvětlit tu největší záhadu, která se nad černým obchodováním od Březinova dopadení vznáší. Jak mohl kostelecký boss tak dlouho brázdit zemi s cisternami plnými černého lihu, aniž si toho někdo všiml? Poprvé se dostal kvůli alkoholu do policejního spisu už v roce 1991 a pak znovu o dva roky později. „Ty spisy jsou už skartované, ale pamatuju si, že nestačily důkazy. Vždycky se z toho nějak vysekal,“ říká krajský ředitel zlínské policie Bedřich Koutný. Od chvíle, kdy byl stíhán za výše popsaný únos, vystoupal podle Koutného do vyšší šarže kriminality a na starost si ho měl vzít ÚOOZ. „Žádné další poznatky o Březinovi jsme už stejně nezískali,“ dodává.

ÚOOZ měl pro práci na Zlínsku vyčleněného jednoho detektiva, jak se ale zrovna ukázalo, byl to policista úplatný. Soud jej minulý týden potrestal za prodej policejních informací zločincům osmiletou ztrátou svobody. „Bohužel, náš muž ve Zlíně zklamal,“ říká šéf ÚOOZ Šlachta, „ale on by líh stejně nedělal, naší specializací nejsou daně.“ Specialistou na daňové úniky je Útvar pro odhalování finanční kriminality – a ten prý v minulosti žádné informace o lihovém bossovi nezaznamenal.

„Jsem přesvědčen, že to museli krýt celníci. Je vyloučeno, aby o něm nevěděli,“ říká reportér ČT Daniel Bártek, který do Březinova světa druhý rok proniká. Podle informací Respektu teď skutečně policisty přivádí na stopy výběrčích daní Březinův bratr a kumpán v černém obchodu Tomáš. Aby si vysloužil menší trest, začal mluvit.

Alespoň ztížit

Dva chlapíci, kteří z chamtivosti nalili do lihu jed, přinesli Česku kromě bolesti paradoxně i dobré věci – poukázali na podhoubí, z něhož trh s alkoholem vyrůstá. „Nebýt jejich hrůzného činu, Březinu by se chytit nepodařilo. Rozjitřené podsvětí zděšené otravami se leklo pozornosti policie a začalo mluvit,“ říká žalobce Kafka.

I druhý efekt metanolové tragédie začal být zřejmý záhy poté, co vypukla. Ve veřejné debatě poprvé rezonovalo téma příliš jemných podmínek pro obchodování s lihem. Ty se zásadně změnily. S lihem už nemůže obchodovat každý, kdo má v ruce živnostenský list. Výrobci i distributoři tvrdého alkoholu musí mít koncesi a složit několikamilionovou kauci, tím se podle prognóz počet prodejců omezí a trh bude snáze kontrolovatelný. O koncesi musí žádat i obchody a hospody.

„Nejvýraznější změny se asi týkají kolků,“ popisuje ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin ČR Jaroslav Burkart a v likérce Jelínek ve Vizovicích předvádí nové pásky, jež automatická linka lepí na lahve, sledovaná při tom od stropu skleněným okem kamery. Na kolcích je více ochranných prvků, takže půjdou pro černý trh hůře falšovat, a kamera všechno snímá a přenáší k celníkům.

Nový kód na kolcích slouží ke kontrole i zákazníkovi v obchodě, který se chce ujistit, že kupuje řádně zdaněný alkohol. Chytré telefony nabízejí zdarma ke stažení čtečku QR kódů. Když s ní zamíříte například na kolek půllitrového rumu Božkov, čtečka pípne a přehodí vás na tabulku s několika kontrolními údaji, vyčtete z ní, že kolek byl vydán pro půllitrovou lahev a pro Božkov.

„Dělat si naděje, že tím úplně zmizí černý trh, asi nemůžeme,“ říká Burkart, který nejméně posledních osm let, jak tvrdí, věděl o rozpínavosti Radka Březiny a černém trhu. Stížnost ovšem nepodal. „Nechtěl sem skončit zastřelený,“ vysvětluje. „Proč bychom my obchodníci bojovali s mafiány, když je to práce státu? Jsem ale rád, že teď už to černí hráči mají hodně ztížené.“