Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Dopisy

Dopisy

CUKR JAKO NEPŘÍTEL

ČAS SLADKÝCH DANÍ

Respekt 12/2014

Všude čtu o daních na cukr, na sladké výrobky apod. Myslím si ale, že represe je špatný přístup. Vhodnější je podle mého názoru edukace. Problém nás „tlouštíků“ totiž nevyřeší dražší sladké potraviny, ale spíše jejich označení.

Sice existuje povinnost uvádět na etiketě výrobku jeho energetickou hodnotu, to je ale nedostatečné. Nevím, kolik energie denně mohu přijmout. Jak se toto množství změní, když budu celý den jen sedět v kanceláři, a jaké bude, když si půjdu zaplavat a zaběhat či se projedu na kole? Nebo když se nenajím? Rovněž musím přiznat, že tyto etikety moc nesleduji a neznám nikoho, kdo by tyto tabulky na obalech studoval.

Proto bych navrhoval spíše úpravu systému prodeje potravin. Například běžný rohlík má energetickou hodnotu 300 kJ. Pokud pekárna přidá cukr, aby lépe chutnal, pak má najednou okolo 400 kJ. Jenže toto nejsem schopen zjistit, neboť velká část výrobků není označena energetickými tabulkami (pečivo, zelenina, maso apod.), řekl bych, že většina mého spotřebního koše.

Martin Říha

Normalizační partie Bohumila Hrabala

Respekt 13/2014

Děkuju za článek Ondřeje Nezbedy o Bohumilu Hrabalovi. Je skvělé, že ukázal Hrabala a jeho dílo v jiném světle než drtivá většina ostatních médií. Dovolte jen několik poznámek.

Jestliže normalizátoři získali Hrabala na svou stranu a tím přispívali k demoralizování společnosti, měli bychom připustit také to, že Hrabalovy texty, dokonce i v cenzurované podobě, plnily podvratnou funkci a zpochybňovaly oficiální ideologii. Myslím, že většina čtenářů je tak vnímala, a proto stáli na Hrabala fronty. Navíc Hrabal dával z ruky původní necenzurované verze svých textů, jež vycházely v samizdatu, exilu a překladech. Magor a jeho kamarádi, kteří spálili Hrabalovy knihy, se sice zachovali obdivuhodně a statečně, ale takové činy nemůžete očekávat od dalších deseti milionů lidí. Mně osobně se nelíbí argument, že Hrabalovo dílo milovali, ale po rozhovoru v Tvorbě pro ně přestalo existovat. Když to přeženu, připomíná mi to dopisy dělníků z Rudého práva, kteří v roce 1929 po vyloučení Josefa Hory ze strany psali, jak jeho díla četli s láskou, ale nyní jim znějí hluše. Copak se na těch textech něco změnilo?

Připomínám samizdatovou knihu České rozhovory, která vznikala v polovině sedmdesátých let. Zakázaný publicista Jiří Lederer se v ní 18 rovněž zakázaných spisovatelů ptal mimo jiné na „případ Hrabal“. Většina zaujala k aféře odlišný postoj než Magor a spol. Například Jiří Kolář: „Hrabal je tak velký umělec, že je povinen udělat vše, aby mohl tisknout. (…) A to by snad někdo chtěl, aby Hrabal šel znovu vykládat shnilý papír? Že by to bylo užitečnější pro českou literaturu?“ Nebo Ludvík Vaculík: „Nevím, jak se může někdo podivovat, že to udělal, a stavět takové jednání do protikladu k jeho psaní. To obé plyne z téže křehké povahy, volající po přátelství a klidu.“

To jen na doplnění, ty věci jsou strašně komplikované.

Jiří Holý

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].