Život bez výhledu na hory
Tři roky po katastrofě ve Fukušimě začínají Japonci vnímat jadernou energii jako nevyhnutelné zlo
Oranžová světla semaforů blikají v opuštěných ulicích, jako by se tady provoz zastavil jenom na chvíli. Na každém kroku stojí zátarasy, japonské znaky na cedulích hlásají, že sem už je vstup zakázán. Dál je možné jít pouze se zvláštním povolením, a pokud to člověk skutečně udělá, obklopí ho naprosté ticho. Absence zvuků v zástavbě patnáctitisícového města vyvolává mrazení. Ve zděných plotech chybějí branky i vrata, z vytlučených či dokořán otevřených oken domů vlají cáry závěsů. Ulicemi se potulují zdivočelí psi, na ploty usedají havrani a občas sem prý zavítají zloději.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].