Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Fokus

Svět: 10 událostí roku 2013, které si budete pamatovat

Angela Merkelová
Angela Merkelová • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer

Čekání na Angelu

Evropa čekala celý rok na vítězství Angely Merkelové v německých parlamentních volbách, proto se odkládala důležitá rozhodnutí o budoucí integraci EU. Nicméně finanční trhy uvěřily, že eurozóna se nerozpadne, a politici začali mluvit o tom, že EU je z nejhoršího venku. Irsko se vrátilo na finanční trhy jako první země z těch, které musely požádat ostatní členy eurozóny o finanční pomoc.

Pod zdánlivě klidnou evropskou hladinou však bublaly hlasy čím dál naštvanějších lidí, z jejichž hněvu rostly populistické strany a pravicový extremismus. V Řecku byl členem neonacistické parlamentní strany Zlatý úsvit zavražděn hudebník a levicový aktivista, později pak zase neznámí pachatelé zastřelili dva členy Zlatého úsvitu.

Putinova pěst

Rusko udělalo další velký krok k diktatuře v režii prezidenta Vladimira Putina, který si zcela podrobil ruskou justici. Organizátor protivládních mítinků Alexej Navalnyj, jenž se pokusil kandidovat na starostu Moskvy, byl obviněn z korupce a vláčen po soudech. Sergej Magnitskij, právník americké firmy, který odhalil loupež organizovanou státními úředníky ve spolupráci s mafií a byl v roce 2009 umučen v ruském vězení, byl – čtyři roky po smrti – odsouzen ruským soudem za korupci. Série represivních zákonů fakticky poslaly do ilegality nevládní organizace včetně mezinárodních, důsledkem bylo uvěznění posádky Greenpeace plující pod nizozemskou vlajkou. Západ začal reagovat: USA přijaly tzv. Magnitského zákon se seznamem vysokých ruských úředníků, jimž je zakázán vstup na americké území, vlnu protestů vyvolal ruský zákon proti homosexuálům.

Rozklížená Arábie

Prozatím se rozplynula naděje arabského jara, která slibovala přivést blízkovýchodní státy po desítkách let tvrdých diktatur na cestu k otevřenějším společnostem. V Egyptě, tradičně nejdůležitější arabské zemi, islamistické Muslimské bratrstvo nedokázalo naplnit očekávání voličů a počátkem léta jej s podporou naprosté většiny obyvatel svrhla armáda. Ta však islamisty i další odpůrce pronásleduje a vážně hrozí nástup nové vojenské diktatury. Naděje zmizela také ze Sýrie, konkrétně naděje na brzké ukončení občanské války. Světoví diplomaté nebyli schopni konflikt vyřešit, stal se zástupným bojištěm v souboji Íránu, Turecka a Saúdské Arábie o vliv v regionu a diktatura Bašára Asada si může být jistá loajalitou Ruska. Po turbulentním roce žije většina Arabů v zemích ohrožených násilím, počínaje západně položenou Libyí, kde hrozí boje ozbrojených milicí, až po západně položený Irák, kde letos došlo k největšímu počtu atentátů za poslední roky.

František
František • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

František zachraňuje církev

K údivu milionů věřících počátkem února rezignoval papež Benedikt XVI. Nečekaný dobrovolný odchod – teprve druhý v historii – jen posílil dojem, že církev je v hluboké krizi, z níž nevede snadná cesta. Kardinálové, kteří se sešli v Římě zvolit jeho nástupce, se proto rozhodli k odvážnému kroku a vybrali poprvé od středověku papeže narozeného mimo Evropu. Argentinský kardinál Bergoglio, který přijal jméno František, od té doby přesvědčuje nejen své spolubratry, ale celý svět, že hlava katolíků může být i v 21. století inspirativní osobností. Odmítl přepych vatikánských paláců, potlačil morální dogmata, jimiž církev dráždila liberály, a klade důraz na témata nerovnosti a starosti o chudé a potřebné. Série symbolických kroků, ať už to byla modlitba za uprchlíky na ostrově Lampedusa nebo omytí nohou muslimské ženě, z něj udělala globálně populární osobnost, jež překvapuje svou otevřeností a nehraným soucitem. Devět úspěšných měsíců potvrdilo na konci roku jmenování Františka osobností roku v anketě časopisu Time.  

Nevyužitá protestní energie

K důležitým postavám letošního roku patřil demonstrant, tentokrát však nikoli na Wall Street nebo na jihoevropských univerzitách. Protesty mladých lidí zčistajasna překvapily Brazílii a Turecko, jejichž ekonomiky v minulé dekádě rychle rostly. Situace i konkrétní rozbušky v obou zemích se lišily, demonstranty přesto mnohé spojovalo. Pocházeli často ze středních vrstev a vyrůstali v materiálně lepších podmínkách než jejich rodiče, s bohatnutím však také stouply jejich nároky. Demonstrovali tedy za lepší veřejné služby a menší korupci (Brazílie), za osobní svobody a proti megalomanské přestavbě měst (Turecko) a spojovala je i forma protestu: bez jasných lídrů a organizátorů. Nechuť k hierarchickým organizacím a těkavost pak vedly k tomu, že stejně jako předtím západní hnutí Occupy zatím nevytvořili trvalejší politickou alternativu.

Viktor Janukovyč
Viktor Janukovyč • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Lid proti Janukovyčovi

Měla to být velká sláva a nejdůležitější evropská událost roku: ukrajinský prezident Viktor Janukovyč měl koncem listopadu podepsat léta připravovanou dohodu s Evropskou unií. Jenže v létě začalo Rusko blokovat ukrajinské zboží na svých hranicích, Janukovyč tlaku podlehl a k velkému překvapení evropských politiků dohodu nepodepsal. Ještě větším překvapením však bylo, že dosud apatická ukrajinská veřejnost se probrala a statisíce lidí vyšly do ulic. Mnozí přirovnávají současné protesty k oranžové revoluci v roce 2004. Ze zdánlivě formální smlouvy mezi Bruselem a Kyjevem se tak stal zásadní zápas o budoucnost Ukrajiny, který současně odhalil propastný civilizační rozdíl mezi EU a Ruskem.

Naděje pro indické ženy

Když byla před rokem v autobuse v indickém Dillí třiadvacetiletá dívka znásilněna šesti muži, nikdo netušil, že právě tento zločin vyvolá mohutný civilizační posun v indické společnosti. Mladá žena na následky zranění o dva týdny později zemřela a v zemi se zvedla vlna protestů.

Indická společnost, v níž mají ženy podřízené postavení a kde znásilnění bylo často považováno za důsledek jejich – údajně vyzývavého – chování, začala najednou mluvit jiným jazykem a parlament přijal zákony zpřísňující tresty za násilí na ženách. V samotném Dillí se za rok více než zdvojnásobil počet znásilnění ohlášených oběťmi. Čtyři ze šesti pachatelů dostali trest smrti, pátý byl nalezen mrtev ve vězení.

Nový vítr z Číny

Do čela Číny v březnu nastoupil prezident Si Ťin-pching a nová generace nejužšího vedení strany a státu, do velké míry potomků bývalých komunistických předáků. Prezident prosadil zrušení pracovních převýchovných táborů, výrazné omezení politiky jednoho dítěte či podporu neziskového sektoru, který by měl státu pomáhat hlavně v sociální oblasti. Strana reaguje na měnící se společnost i vlnou tržních reforem, které mají výrazně omezit moc státu v hospodářství.

Současně chce nový prezident utužit ideologickou a politickou kontrolu komunistické strany. Úřady například neprodloužily vízum dvacítce amerických zpravodajů a dál posiluje nacionalismus, který straší sousedy v jihovýchodní Asii. Rétoricky vypjaté spory s Japonskem o ostrovy Senkaku ve Východočínském moři jsou momentálně jedním z problémů, jež nejvíce ohrožují globální bezpečnost.   

Edward Snowden a jeho odhalení

Desítky tisíc utajovaných dokumentů americké Národní bezpečnostní agentury předal novinářům devětadvacetiletý počítačový specialista Edward Snowden. Dokumenty zveřejňované nejčastěji britským deníkem The Guardian popisovaly, jak americké tajné služby sledovaly a skladovaly internetovou komunikaci a telefonní hovory Američanů a Evropanů, dokazovaly dále odposlech ambasád, evropských institucí a telefonů špičkových politiků. Pro jedny se Snowden stal hrdinou, který odhalil skandální pronikání tajných služeb do osobních životů. Pro druhé je toto rozrušení zbytečné, neboť vynesené dokumenty v jádru nepřekvapují a popisují odvěkou náplň práce tajných služeb. Snowden přes Hongkong utekl do Ruska, kde získal status politického uprchlíka.

google
google • Autor: Ilustrace – Pavel Reisenauer

Tragédie na evropské hranici

U břehů italského ostrova Lampedusa se počátkem října potopila loď plná uprchlíků z východní Afriky a tři sta padesát jich utonulo. Byla to dosud nejhorší nehoda ve Středozemním moři, kde běženci obvykle umírají bez velké pozornosti Evropanů v bezpočtu menších katastrof (střízlivé odhady hovoří o sedmnácti tisících v minulých dvaceti letech).

Už před říjnovou tragédií se k permanentní katastrofě snažil přilákat pozornost nový papež František a také OSN, která obvinila Evropu ze selhání při řešení humanitární krize na svých hranicích. Navzdory podzimní pozornosti médií a návštěvě předsedy Evropské komise na Lampeduse však evropští politici neudělali žádné změny, které by uprchlíkům usnadnily přístup do azylového systému. Přes Středozemní moře se plaví v naprosté většině utečenci před diktaturou a válkami, letos jich do šedesátimilionové Itálie doplulo něco přes třicet tisíc. 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte