Stát si hraje na Kafku

Dalo by se to vylíčit velmi stručně… Byli dva přátelé; v polovině padesátých let, ještě zcela mladí, spolu strávili dvě léta asistentského života na jedné vysoké škole. Pak je sice rozdělila vzdálenost čtyř set kilometrů, ale to jim dalších 13 let nevadilo. Několikrát do roka se setkali, četli, co napsal a vydal ten druhý. Pak přišla havárie. Jejich životy tak jako životy mnoha jiných vykolejily. Ocitli se v poušti, jak to jeden z nich nazval, v poušti bez nástrojů a beze všeho. Aniž se na tom dohodli, začali si psát dopisy, jako kdysi lidé v 19. století, když nebyl telefon, expresní vlaky a letadla.