Někdejší šéf Národní galerie byl s touto věcí vždycky rychle hotov. Podle Milana Knížáka měla tvorba českých Němců a německy hovořících Židů žijících v prvorepublikovém Československu maximálně „lokální význam“, navazovala „na jiné tradice“ a s českým prostředím měla „málo společného“. Výsledek jeho postoje můžeme ve stálé expozici Národní galerie vidět dodnes: těch pár moderních děl od etnicky „nečistých“ Čechů, která Knížák dovolil ve Veletržním paláci pověsit, nenajdeme nikde jinde než v oddělení zahraničního umění.