foto profimedia.cz
foto profimedia.cz • Autor: Profimedia.cz

Pouhé čtyři epizody a měsíc času zbývají, než po pěti řadách definitivně skončí Breaking Bad – možná nejlepší dramatický seriál na pokračování, jaký kdy vytvořila nějaká americká stanice.

Od roku 2008, kdy se poprvé objevil na placené kabelovce AMC, získal čtyři Zlaté glóby a dvě ceny Emmy, drží si neskutečně vysoké hodnocení 9,4 bodu z deseti od téměř tří stovek tisíc hlasujících na nejmasovější divácké databázi IMDb.com a získal záplavu pozitivních recenzí v prestižních médiích.

V Česku lze sledovat dabovanou verzi opožděně, zatím byly na stanici Nova Cinema k vidění dvě sezony pod názvem Perníkový táta. I u nás si však tisíce lidí stahují nejnovější epizody na internetu hned druhý den po oficiální premiéře a nadšenci k nim bleskurychle vyrábějí také velmi kvalitní titulky z pouhého odposlechu.

Nedočkavost, jak to skončí s hlavním hrdinou, padesátiletým středoškolským učitelem Walterem Whitem, který začne vařit pervitin, je totiž až nesnesitelná. Jde vlastně o závislost jiného druhu – na dějovém napětí. Z ušlápnutého středostavovského taťky, jenž v sobě s diagnózou rakoviny najde nečekanou odvahu a schopnost chladnokrevného kalkulu, se v seriálu postupně stane mág drogového podsvětí známý pod jménem Heisenberg – což je odkaz na slavného fyzika, který v subatomárním světě objevil princip neurčitosti.

Svobodná televize

Breaking Bad patří k výstavním kouskům tzv. nové televize, podobně jako Odpočívej v pokoji,Rodina Sopránů,Ztraceni,Mad Men,Dexter,Impérium – Mafie v Atlantic City či Ve jménu vlasti. Tato éra začala před více než deseti lety, kdy se dospělejší témata a náročnější scenáristické postupy postupně přesunuly z filmového plátna na televizní obrazovku.

Kina dnes vyhovují spíše akčním trikovým podívaným, zatímco románově rozložité příběhy se složitými spletenci vztahů mezi postavami se mohou svobodněji rozvíjet v televizním médiu. Záleží jen na tom, zda se to dělá laciným, soapoperovým či telenovelovým stylem, nebo jestli se investují vyšší náklady do výroby a zároveň inteligence do psaní scénářů.

Breaking Bad s rozpočtem až tří milionů dolarů na epizodu a výběrem špičkových herců se vydává obtížnější cestou. Hlavní tvůrce Vince Gilligan (jenž produkoval a napsal většinu epizod) si dokonce pochvaluje, že seriálu prospěla i několikaměsíční celohollywoodská stávka scenáristů, kdy se nesmělo natáčet, a bylo možné nanečisto pilovat scénář do dokonalosti.

Musíš vypadat jako pragmatický cynik. (Zleva herec Bryan Cranston a kameraman Michael Slovis)
Musíš vypadat jako pragmatický cynik. (Zleva herec Bryan Cranston a kameraman Michael Slovis) • Autor: Profimedia.cz

V rámci ještě přijatelné koukatelnosti a nutné seriálové návaznosti seriál došel na mez dosavadních možností filmového a televizního realismu. Snad v žádném jiném díle nebylo tak detailně vykresleno, jak opravdu vypadá výroba, distribuce a braní drog, jakými kličkami se shání místo, náčiní a materiál na „vaření“, jak se perou špinavé peníze, kolik lidí musíte uplatit či jak mařit policejní práci.

Cokoli ostatního (včetně filmů Martina Scorseseho) v porovnání s Breaking Bad působí jako povrchní videoklip nebo pouhá negativní verze křížové cesty – krátkých zastavení a výjevů vzestupu a pádu amatérského drogového bosse. Breaking Bad těží z návaznosti vyprávění na obří ploše čtyřiceti šesti hodin, z mnoha praktických detailů a jemňoučkých, v horizontu jednoho dílu až nepostřehnutelných posunů v charakterech postav. V jistém smyslu by mohlo jít o návod či školení, jak se stát drogovým kápem, kdyby se tu zároveň nedokazovalo, že jde o velmi pracnou záležitost, jež se při vší profesionalitě může kdykoli zvrhnout a přijdete buď o peníze, svobodu, nebo o život.

Mnohé výjevy mají povahu té nejčernější komedie a seriál neztrácí na zábavnosti, ale nikdy nezlehčuje dopad jednotlivých činů. Není tu ani stopa po prvoplánové atraktivnosti, kdy by se tvůrci snažili svézt na vlně klišé gangsterského žánru. Breaking Bad se jim naopak koncepčně vyhýbá a často se tu někdo někoho znechucené zeptá „v jakým filmu jsi tohle viděl?“.

Druhá míza

Publikum může být k Breaking Bad přitahováno řadou věcí. První sezony dávají naději, že i obyčejný člověk může být boss; že je možné chytit druhou mízu, že se dá vymanit se z podpantofláctví, že se ze sucharského taťky lze stát idolem mladších. Tato situace se vlastně týká i hlavního představitele Bryana Cranstona, herce mnoha vedlejších rolí, který konečně dostal velkou úlohu.

SNAD V ŽÁDNÉM JINÉM DÍLE NEBYLO TAK DETAILNĚ VYKRESLENO, JAK OPRAVDU VYPADÁ VÝROBA, DISTRIBUCE A BRANÍ DROG.

Tweetni to

Walter White a jeho parťák, bývalý student Jesse, však postupně nesou zodpovědnost za smrt několika lidí, některých zcela nevinných, a oba jsou rozežíráni zevnitř – z Walta se stává pragmatičtější cynik, z Jesseho ještě větší neurotik mučený pocity viny. Oba jsou vystavováni nekonečným dilematům, co se ještě dá ospravedlnit, ale děj nesklouzává ani k bezbřehé relativizaci – vždy je čeho se chytit a z čeho poznat, co je špatné. Na rozdíl od sériového vraha Dextera se tu nestane, že by nám nebezpečný sociopat začal připadat sympatický, spíše se přesouváme od původního soucitu se statečným superinteligentním pacientem k odporu nad citově chladným manipulátorem.

Breaking Bad není jen vhledem do drogového podsvětí, ale i strhující analýzou lži v partnerských vztazích – Walt se za každou cenu snaží udržet rodinu pohromadě. Pozoruhodnou a nejrozšířenější diváckou reakcí je v této souvislosti masový odpor k Waltově ženě Skyler, která neprovede nic zlého, jen musí držet basu, ale přestává svého muže milovat.

Seriál však nabízí ještě víc než obrazy rozkladu rodiny a individuálního „scházení na scestí“ – jak by se dal přeložit originální název. Nese také nesmírně plastický obraz současné Ameriky, kde jsou lidé nuceni k zoufalým činům kvůli nefunkčnosti a nespravedlnosti zdravotnického a sociálního systému a kde se štěstí redukuje na množství vydělaných peněz.

Seriál Breaking Bad bývá občas interpretován jako tragický příběh zakomplexovaného člověka, jemuž se (ne)podaří uniknout vlastní malosti a pocitům ukřivděnosti a který je mistr v tom, jak si vše omluvit a zracionalizovat. Nabízí se však i velmi odlišný výklad: nemáme tu najít prvotní, špatně zpracovanou motivaci „být konečně doceněn“ – jakési nejskrytější a neměnné jádro identity.

S ohledem na délku seriálu, kdy se před námi rozehrává komplexní proměna hrdiny, můžeme dospět také k poznání, že lidská identita se tekutě proměňuje v závislosti na momentální situaci a prostředí. Jsme to, co právě hrajeme; nelze se vrátit k žádnému pravému, původnímu já – může znít závěrečné poučení ze seriálu Breaking Bad, který to navíc podává fascinujícím a přitom uvěřitelným způsobem.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte