Ano, náš krásný kapitalistický svět je vážně nemocný. A vy jste už před sto padesáti lety velmi přesně popsal příznaky této choroby. Ovšem hrubě jste se zmýlil v diagnóze. A ještě hůř v předepsané léčbě.
Takové je zhruba poselství posledního přírůstku v edici 21. století nakladatelství Academia, této knihy-dopisu-polemiky. Přidejme ještě trochu prvoplánový vtip: Píše Marx Marxovi, totiž německý katolický biskup Reinhard svému jmenovci Karlovi, asi nejvlivnějšímu sociálnímu mysliteli lidských dějin. A to všechno pár týdnů po pádu Lehman Brothers v roce 2008, na samém počátku krize, která biskupovým slovům dodala na aktuálnosti a síle. Není divu, že Kapitalismus: Plaidoyer pro člověka byla devět týdnů nejprodávanější knihou na německém trhu. Že k nám překlad přišel s víc než čtyřletým zpožděním, nevadí. Vymizelo snad slovo krize z každodenního slovníku?
Vynikající edice 21. století už dlouho naplňuje jakousi civilizační misi: představovat knihy autorů neotřelých nápadů a vybroušeného stylu (Bauman, Liessmann, Friedman aj.), kteří analyzují současnou společnost. Neotřelost často znamená dráždivost a provokaci (Sarrazin), ale žádnému titulu nemůžeme upřít myšlenkovou podnětnost a podmanivý nebo aspoň břitký jazyk.
Z tohoto pohledu se Marxova kniha zprvu zdá být skvělou volbou. Představit českému agnostickému čtenářstvu dílo katolického intelektu dokonale zapadá do vytyčeného záměru. A uvede-li jej autor navíc tématem tak vše prostupujícím, a přitom nečekaným („má se nějaký biskup vůbec vyjadřovat k otázkám ekonomie a politiky?“ ptá se sám Reinhard Marx v předmluvě a odpovídá si „jasným Ano“), tím lépe.
Kniha mnichovského biskupa je vlastně obhajobou německého sociálně-tržního modelu druhé poloviny 20. století. Chápe ho jako ideální propojení podnikatelské odpovědnosti a svobody a zároveň důrazu na důstojnost člověka, který není pouhou výslednicí vnějších ekonomických – ať už tržních či centrálně naplánovaných – sil, ale jejich úběžníkem. Kapitalismus podle něj nezklamal, jen zapomněl na svou základní ingredienci: morální odpovědnost, vědomí, že úspěch může být jen společným dílem co nejvíce jednotlivců. Krátkodobá „supí“ investice hedgeového fondu, jež za sebou nechá zbídačelé město (zemi, kontinent…) a miliardový profit pro pár manažerů, naopak žádným úspěchem není. Marx nehraje hru na analytiky, ratingové agentury a burzovní indexy. Sympaticky starosvětsky proti nim staví postoj slušného podnikatele, který nechápe zaměstnance a zákazníky jako nástroj svého podnikání, ale jako partnery v životním údělu.
Až potud dobré. Jenže po pár desítkách stran vysvitne hlavní nedostatek knihy. I když ji autor uvozuje jako polemiku se svým slavným jmenovcem, ničím z toho není. Je vskutku „jen“ plaidoyer v původním významu toho slova – jakousi závěrečnou řečí při soudu, v níž autor shrnuje argumenty jedné i druhé strany. O diskusi však nemůže být řeč. Pokud tedy za diskusi nepovažujeme zdvořilé ujišťování, že se Marx s Marxem neshodnou v podstatě na ničem, přičemž Karl se pletl, jak ukázaly dějiny. Jde tu spíše o intelektuální míjení.
Podobně rozpačitý je i dialog se čtenářem. Ano, Reinhard Marx je přístupný myšlenkám různých filozofů, jež nesčetněkrát cituje (a správně, po smyslu), ale jen velmi zřídka se mu daří skutečně opustit vlastní myšlenkový svět a otevřít se čtenářům, kteří do něj nepatří (rozuměj: nekatolíkům, necírkevníkům). Mnoho inspirativních myšlenek se rozpustí v citacích z Nového zákona či papežských encyklik. Jistě, pro Marxe a spřízněné čtenáře do sebe vše dokonale zapadá. Ale co si máme počít my ostatní, kdo neumíme číst mezi řádky jazyka církevních dokumentů a na konci odstavce se ptáme: „A dál? Co plyne z těchhle dvou neurčitých, vzletně formulovaných vět?“
Třetí a poslední výtka je formální: Reinhardu Marxovi se nedostává daru poutavé formulace. Jeho jazyk je těžkopádný, samotný text dramaturgicky nepřekvapivý a někdy též zbytečně doslovný. S trochou nadsázky by se dalo říct, že na mnohé je dobré nahlížet perspektivou věčnosti, ale ne na čtenářovu trpělivost. Kdo nicméně přijme pravidla Marxovy hry, byť s výše uvedenými nedostatky, objeví poučný text, jakkoli místy jednostranný. Asi málokdo nezainteresovaný začne po zaklapnutí knihy přísahat na katolickou sociální nauku. Důraz na důstojnost člověka, jeho jedinečnost, na člověka jako cíl, ne jako prostředek, je ale obecně platný, a Marxova kniha je tak i výmluvným a přesvědčivým protivníkem ekonomických dogmatiků všeho druhu.
Reinhard Marx: Kapitál. Plaidoyer pro člověka
Přeložil Hanuš Karlach, Academia, 211 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].