Také máte občas pocit, že se začneme požírat navzájem jako poraněné pirani? Že lidé nezavrhují, nebo dokonce oceňují společnost, kde vítězství jednoho je současně devastací druhého? (Tedy pokud jsou oni těmi, kdo vítězí.) Občas ten pocit mívám a poznám to podle toho, že začnu vyhledávat prostředí, kde pirani nejsou. Anebo kápne poslední kapka a dojde k erupci. Dám se do boje. Takový byl můj první březen, který jsem si přejmenoval na „Den boje s (nejen) úřední arogancí“.
Chystalo se to už v předešlých dnech. Ve schránce přistál „nedoručitelný“ doporučený dopis pro naši dceru, jež bydlí ve francouzské části Basileje, a který proto čekal na poště marně na adresáta povinný počet dní. Magistrátní úředník v něm sděloval, že nezaplatila poplatky za svoz komunálního odpadu. To je moje práce coby rodinného „bankéře“ už po léta. Takže to byl dopis vlastně pro mne. Dopis a přiložená složenka na dlužné poplatky za tři čtvrtě roku bilancující prohřešky proti paragrafům, odstavcům, vyhláškám… a aby v prostém člověku vzbudil větší bázeň, zmiňující v závěru hrozbu exekuce.
Šel jsem tedy do sebe a pátral, kde se stala chyba. Banální: dcera se víc než před rokem vdala, změnila příjmení a mne to trvalo téměř rok, než jsem doplnil cedulky na schránce. Po tu dobu pošťák nevěděl, kam dopis hodit, protože je nový a paní z baráku, která dělala pošťačku a znala všechny a všechno, je už prostě v důchodu.
Nejsem příliš šetřivý člověk. Přestože obě naše dcery žijí několik let každá jinde v cizině, platím za ně stále místní „poplatky za popelnice“. Nenašel jsem dosud energii s tím něco udělat, i přesto, že zde nežijí a odpad tu neprodukují a že magistrátní vyhláška pochopitelně umožňuje v takových případech neplatit, když doložíte … a doplníte překladem… Zkrátka, jsem líný papírovat a prioritu dávám jiným věcem. Ale čeho je moc, toho je příliš: NE pod hrozbou platebních výměrů a exekutorů! Přesto jsem požadované zaplatil (odvolání nemá odkladný účinek a ani se odvolávat nechystám, neb bych nebyl v „právu“). Zároveň se ptám sám sebe a dopisem magistrátu: nešly by podobné věci ze strany státní a obecní správy vyřizovat nějak lidštěji? Nejprve třeba dotazem, bez vyhrožování, bez arogance moci?
Lavina se nabaluje. Z pošty přináším doporučený dopis od Komerční banky. Před rokem jsme v pronajaté schránce umístili pár rodinných památečních šperků. Namísto očekávaného oznámení banky, na jaké číslo účtu zaplatit nájem za schránku na běžící rok, přišel výhrůžný dopis s připočtenou pokutou za prodlení, ukončený zmínkou o právním oddělení KB a nákladech na odvrtání a násilné otevření schránky. Zaplatil jsem okamžitě. Ale co takhle jednat s klienty méně agresivně?
Je 9.40 a zacinká příchozí SMS: „Dobry den, na Vasi smlouve nezivotniho pojisteni je nedoplatek 750 Kc, ktery prosim uhradte na ucet 246246/5500, VS 8902812812. Ceska pojistovna.“ Jsem si jistý, že žádné neživotní ani životní pojištění u České pojišťovny uzavřené nemám. Asi to někdo, kdo se dostal k číslu mého telefonu, zkouší, jestli se nechám napálit. Číslo, odkud SMS přišla, mi samozřejmě telefon neukáže. Hra zlodějů zvaná „Jsi ve střehu?“.
Poledne, jdu na rychlý oběd s kolegy z Ruska a Německa do menzy. Cestou do práce na přechodu pro chodce brzdí těsně před mým bokem mohutné BMW. Jak příznačné pro Den boje s arogancí, nadřazeností, pocitem moci a převahy. Nebylo by načase otočit trochu kormidlo? Bojovat dovnitř sebe i ven s nákazou mocí, penězi a popularitou. Se snahou prosadit si svou, ať to stojí, co to stojí: od praktikování „pouhé“ arogance a ponižování přes lži až po více či méně skrytou zlodějinu. „Nebát se a nekrást“, nebo „nebát se krást“ – které krédo zvítězí? Co přinese večer?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
