Ano, je to zázrak. Silou své víry papež působí i na dortíky a také zákuskům je vlídným pastýřem. Důkazem ať je kremówka papieska čili papežský žloutkový řez.
„Támhle byla cukrárna,“ pravil papež Jan Pavel II. na náměstí rodných Wadowic při své návštěvě v roce 1999. Dav zajásal – ano, toto sdělení může být důvodem k hromadné radosti, kdo nevěří, ať se podívá na YouTube. Ta hlavní zpráva ale měla teprve přijít: „Po maturze chodziliśmy na kremówki.“ Touto větou oznámil papež lidu, že jako gymnazista skládal svůj skromný příjem dohromady se spolužákem a kupovali si v cukrárně žloutkové řezy zvané kremówki. Jásot neznal mezí, lidé třeštili a mávali mávátky a od té doby jsou to kremówki papieskie. Svatému otci je pekli na každém rautu a na katolických serverech se špitají historky, jak hřešil a přidával si, aby to nikdo neviděl. Jistě, Bůh to viděl, ale na něj papež nepomyslel. Jenom na žloutky.
Až do té doby byla přitom kremówka všední dezert, který se pojídal ve všech koutech rakousko-uherské monarchie. V Rakousku jako cremeschnitte, v Budapešti jako krémeš, v Lublani jako kremni rezini, od Aše po Osoblahu jako žloutkový řez. Recept je všude podobný, dvě tenké vrstvy těsta a mezi to tlustá vrstva krému ze žloutků a& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
