Maroko
Osmačtyřicetiletý král Muhammad VI., který od nástupu k moci v roce 1999 výrazně proměnil tvrdou diktaturu svého otce, si udržel pověst reformátora. Požadavky tisíců mladých demonstrantů zčásti vyslyšel, když v televizním projevu oznámil omezení své takřka absolutní moci a nechal vypracovat novou ústavu. Maročané ji v červenci schválili v referendu. V zemi nově vzniklo nezávislé soudnictví, premiérem se teď automaticky stává šéf nejsilnější politické strany, která má právo jmenovat ministry a úředníky i rozpustit parlament. V listopadových prvních volbách podle nových pravidel zvítězili umírnění islamisté. Řada mladých Maročanů si nicméně stěžuje na nedostatečnost změn.
Alžírsko
Do nejrozlehlejší arabské země se protesty ze sousedních zemí nerozšířily, a to ačkoli nezaměstnanost, korupce a nespokojenost obyvatel dosahují podobně vysoké míry. Zárodky protestů v únoru potlačila policie. Vláda, kterou fakticky drží armáda, se pak pokusila nespokojenost občanů ztlumit větším přerozdělením peněz, jež stát získává ze svých zásob ropy a plynu – o třetinu například zvýšila platy státních zaměstnanců. Větším a také násilnějším protestům zřejmě zabránila i nedávná zkušenost občanské války, během níž v 90. letech zemřelo přes sto tisíc lidí.
Tunisko
Vzpoura…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
