Stejní jako my

Cesta trvala měsíce. Když skončila nejtvrdší zima a jejich nohy dost zesílily, opustili smečku i kraj plný písku a bažin. Od břehů Baltského moře, z Litvy a východního Polska se vydali na západ a na jih. Žili od soumraku do úsvitu: i v civilizované Evropě dosud platí, že v tomto čase člověk opouští krajinu a nechává ji zvířatům. Probíhali na dohled od továren, projíždějících vlaků a svítících oken domů. Prozrazovalo je jen psí štěkání a koňské ržání – pouze psi a koně jsou schopni vycítit, že někde blízko běží vlci.