0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Dopisy4. 11. 20127 minut

Dopisy

sKarta vás sleduje

Respekt 44/2012

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Děkuji za článek o sKartách. Jsem na rodičovské a bohužel se mě tak také týká povinnost převzít sKartu, kterou k ničemu nepotřebuji. Stejně jako paní Komárková v článku se rozhoduji, že si kartu odmítnu převzít. Zmiňujete, že ombudsman paní Komárkovou ujistil, že o peníze nepřijde, protože zákon nehovoří o povinnosti převzít si kartu. Jenže já se obávám, že tak jednoduché to nebude. Dávky nám sice nikdo nevezme, ale přepošle je na tzv. technický účet. Tak to pravil ministr Drábek (zpráva ČTK z 31. srpna 2012): „Pokud někdo nebude chtít sociální kartu převzít, tak samozřejmě o dávky nepřijde. Budou vypláceny dál a schraňovány na technickém účtu. Ve chvíli, kdy se klient rozhodne si sKartu převzít, bude mít možnost ty dávky čerpat,“uvedl. To znamená, že fakticky peníze dostaneme, až si sKartu převezmeme, což podle mě hraničí s vydíráním.

Další důležitá věc: Stát po nás něco požaduje, není však přitom schopen vytvořit podmínky – sKartu je nutné vyzvednout si osobně, například ale oddělení státní sociální podpory Úřadu práce pro Prahu 8 není bezbariérové, budova vypadá, jako by se v ní zastavil čas před 20 lety, včetně nevrlého vrátného. Úřední hodiny na internetu absolutně neodpovídají skutečnosti, když jsem žádala o nápravu, bylo mi sděleno toto: „Opravu úředních hodin urgujeme průběžně od počátku roku. Bohužel nejsme správci webu a rychlost opravy nejsme schopni ovlivnit. Děkujeme za pochopení.“Není to absurdní?

Je zarážející, že zrovna pravicová vláda zavádí opatření, kterými stát nepříjemně zasahuje do života občanů. Vedle sKaret jde u lidí na rodičovské také o povinnost doložit nové potvrzení o bydlišti. Před nástupem na rodičovskou člověk řádně pracuje, platí si pojištění i daně a na příspěvek v rodičovství má pak nárok. Neměl by se cítit jako žebrák a prosebník o peníze z eráru.

Leona Matušková Heczková

 Podobně jako některá další sporná opatření současné vlády se jeví sKarty. Jedná se o problém ideový, etický a ekonomický. Podle mě jde o porušení ústavy a její Listiny základních práv a svobod.

Svobodný občan má právo na rozhodování o svém osudu a svém životě. Pokud nechce účet u některé banky, nezřídí si ho. Pokud chce, zřídí si ho, ale u banky, kterou si vybere sám. Žádný úředník nemá právo mu to nařizovat. Takto omezovat svobodnou vůli jednotlivce si nedovolili ani komunisté. Pravicová koalice nepochopitelně ano.

Dále je sKarta neetická, protože kaž­­dý, kdo ji obdrží, je už názvem označen za „socku“, což je dnes běžná nadávka. Prostě člověk nepotřebný, společnosti překážející, a je jedno, zda jde o postižené, nemocné, důchodce atd.

Ekonomicky je to už pochopitelnější. Jde o obrovský byznys pro vybranou banku, v závěru by jí mělo protéct 450 miliard ročně z veřejných zdrojů. Zatím se to nepotvrdilo, ale nabízí se podezření, že státní úředníci to neudělali nezištně.

Je nutné postavit se proti tomuto způsobu myšlení. I toto rozhodnutí oslabilo ODS a posílilo KSČM.

Václav John, České Budějovice

Česká spořitelna zvítězila ve veřejné obchodní soutěži, kterou vypsalo ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2011. V rámci této soutěže nabídla Česká spořitelna státu zavedení celého systému sKaret zdarma, stát ani příjemci dávek bance nic platit nebudou. V textu naznačujete, že náklady vynaložené na rozjezd a správu systému si vybereme na poplatcích hrazených příjemci dávek. Není to však pravda, příjemci si dávky mohou vybrat zdarma několika způsoby. Držitel sKarty má v rámci standardních služeb nárok na jeden výběr z bankomatu České spořitelny nebo provedení bezhotovostního převodu na svůj vlastní účet ke každé dávce zdarma. Bez jakýchkoli poplatků je také placení sKartou v obchodě nebo výběry prostřednictvím služby Cash Back. Nastavit lze i automatické posílání peněz na soukromý účet. Oproti současné situaci tak přibyly možnosti, jak dávky bezplatně čerpat.

Pouze pokud se příjemci dávek rozhodnou využívat tzv. nadstandardní služby, budou platit poplatky jako jiní klienti České spořitelny. Dosavadní zkušenosti (v současné době má sKartu přibližně 80 tisíc držitelů, kterým byly vyplaceny dávky v hodnotě téměř 300 milionů korun) ukazují, že přibližně tři čtvrtiny všech uživatelů si nechávají dávky přeposílat na své stávající účty. Tuto možnost může využívat i paní, kterou zmiňujete v textu. Uvádíte, že dávky nelze bezplatně vyčerpat do poslední koruny kvůli tomu, že bankomat vydává nejméně dvousetkorunovou bankovku, to však není pravda. Dávky je možné beze zbytku vyčerpat platbou u obchodníka nebo službou Cash Back (obojí bez poplatku).

Podle údajů ministerstva ušetří výplata sociálních dávek prostřednictvím sKaret ročně až 250 milionů korun (úspora za služby České pošty). Pokud někdo objektivně nemůže sKartu využívat (například těžce zdravotně postižení lidé), přislíbil úřad práce, že jim zajistí jiný způsob výplaty dávek. Česká spořitelna zajišťuje veškerou agendu výplaty dávek, úřady práce pouze vypočtou výši dávek, jednorázově převedou celkovou sumu do České spořitelny a my ji následně rozdistribuujeme na technické účty vedené k jednotlivým sKartám. Zatím je pro Českou spořitelnu systém sKaret čistě nákladovou položkou, protože neseme veškeré náklady na jeho zavádění a na vydávání sKaret. Budoucí výnosy pro banku se budou odvíjet od toho, zda budou lidé ve větším měřítku používat sKartu k placení v obchodech.

Klára Pačesová, Česká spořitelna, a. s. 

Soumrak mužství

Respekt 44/2012

Ondřej Nezbeda v recenzi na knihu Stanislava Komárka Muž jako evoluční inovace? konstatuje, že „ženy však od mužů stále čekají i tradiční vlastnosti, jako jsou ochrana, statečnost, čest, zkrátka to, co nazýváme mužným chováním“. Není mi jasné, na základě čeho tak autor usuzuje a proč vydává svůj, popřípadě Komárkův náhled na problematiku za objektivní danost. Proč by měla být statečnost a čest „tradiční vlastností“ jakékoli skupiny jednotlivců, proč by je měly očekávat jen ženy od mužů a odkdy je „ochrana“ vlastností? Statečným a čestným se člověk nerodí, může k tomu být vychován, může si takové vlastnosti osvojit, nebo je za své (jsa zbabělec a křivák) jen vydávat.

Popřeli jsme (kdo jsou „my“?) přirozené rozdíly pohlaví tím, že dnes u nás studuje více žen než mužů na vysokých školách? Měly by tyto ženy raději prát ponožky filozofům, kteří dumají nad definicí „mužství“? Anebo je něco špatně už v potřebě vázat své sebepojetí na mytické obrazy „bojovníka, vůdce klanu a těžkého manuálního pracovníka“ namísto svých skutečných vlastností a dovedností?

Úpadek „tradiční dělby práce“, který Komárek podle Nezbedy v dnešní době spatřuje, nemusí být jen začátkem nové doby temna, ale také příležitostí rozšířit si své sebepojetí o důležitý poznatek: výmluvy na „tradiční funkce“ už nikoho neoslní. Takové prozření nikomu neuškodí.

David Neuwirth


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].