Když Jaroslav Rudiš vymyslel v květnu název své nové hry, rozhodl se otestovat ho skrz ono horké médium, o kterém teď všichni mluví. Umístil na Twitter zprávu „Národní třída: Tak se jmenuje moje nová divadelní hra. Premiéra v říjnu“ a napjatě čekal na smršť reakcí. Místo telefonátů z kulturních rubrik a poznámek od přátel a kolegů ale nastalo jen dlouhé ticho. Spisovatel měl dobrý důvod k překvapení: tweety jeho zahraničních kolegů jsou ostře sledovaným zbožím, třeba vzkazy od Salmana Rushdieho odebírá přes tři sta tisíc lidí. „Vlastně to dobře odpovídá tomu, jaký význam v Česku Twitter má. Zdá se být strašně ,in‘, ale ve skutečnosti zatím moc lidí nezajímá,“ říká spisovatel. Svět tohle ševelení omezené 140 znaky každopádně miluje a navzdory Rudišově zkušenosti mu pomalu přicházíme na chuť i doma.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
