7.40: Leila tahá za peřinu a lehtá mě na noze. Vstávám. Venku je polozataženo.
8.00: Snídám. Naše osmnáctiměsíční dcera dopíjí mlíčko. Zub mě pořád bolí.
8.30: Přemýšlím, jestli kamarádka Veronika dostala místo letušky. Hledám telefon. Píšu jí SMS.
8.40: Pouštím na desce Beethovenovu Pastorální. Listujeme si s Leilou v obrázkové knížce. Táta spí.
9.00: Pouštím se do dlouho odkládaného žehlení. Pípnutí mobilu přináší zprávu od Veroniky, že výsledky pohovoru ještě nezná. Otáčím desku.
9.40: Pastorální střídá Osudová. Leila budí tátu.
10.00: Spolknu antibiotika (ve středu už bude osmička venku, to mě uklidňuje). Vařím kafe a myslím na kamarádku Katku, aby už brzy sehnala vytouženou práci. Teploměr ukazuje 17 °C. Po včerejší bouřce je vzduch pročištěný. Pokračuji v žehlení.
11.15: Volá mamka. Že smaží řízky a táta pracuje na zahradě. Na odpoledne jsme pozváni na kuskus k našemu kamarádovi z Alžírska, který v Brně žije už nějakou tu dobu. Leila se začíná čím dál víc podobat Mehdimu (jejímu otci a mému francouzskému příteli). Dnes má to naše dítě nějak moc energie, pomyslím si.
12.30: Usazuji dcerku po obědě na nočník, ale dneska nevydrží na místě, a tak běhá s holým zadečkem po bytě. Snažím se ji dopadnout, ale v zápalu převrhnu hrnek s kafem, které tak vykreslí na podlaze kuchyně nedefinovatelný kontinent s ostrůvky kolem. Jsem už trochu unavená. Uložím Leilu k odpolednímu spánku. Mám teď konečně chvilku pro sebe. Škoda že jsem Spasitele od Joa Nesbøa dočetla už před dvěma dny. V týdnu musím zaběhnout do knihkupectví a pořídit si další knížku od tohoto norského autora.
13.15: Začnu se chystat. Mrknutím z okna usoudím, že bude lepší vzít si tenisky a svetr. S Mehdim ještě myjeme nádobí a diskutujeme o Albertu Camusovi. Lógr se usadil na dně dřezu.
13.50: Vzbudit Leilu. Šup šup, máme zpoždění! Po čtvrt hodině sedáme do auta.
14.30: Přivítání s přáteli a už se pouštíme do kuskusu. Téma dnešního druhého kola prezidentek ve Francii je na pořadu dne. Leila hledá všude po bytě kočku, ačkoli naši přátelé žádné zvíře nemají.
15.30: Bavíme se o práci a čekáme na kávu. Leila čmárá na papír klikyháky. Venku se zatáhlo a vzduch ztěžkl.
16.00: Hraje se na kytaru, na flétnu a na foukací harmoniku. Atmosféra je uvolněná. Leila obíhá nízký stolek se všemi kávovými lžičkami v rukou.
18.30: Podle dceřina rozjíveného chování si uvědomím, že se schyluje k sedmé hodině. Čas ubíhá tak rychle.
19.15: Nastartovat motor a vyrážíme k domovu. Město je klidné. Schyluje se k bouřce.
19.30: Zapínáme internet. Signál prozatím ujde. Za 30 minut se ve Francii vše rozhodne. Levice, nebo pravice? Hollande versus Sarko (jak současného prezidenta Francouzi nazývají)… Pro Leilu den končí, je čas spát. Mám žízeň a trochu hlad. Zkontroluji mobil, nevolal či nepsal někdo?
19.45: Mehdi chystá večeři. Zítra navoskuji ten starý psací stůl, pomyslím si.
19.50: Volá mamka. Prohodíme pár obvyklých vět, ujistíme se, že všechno je v pořádku, a popřejeme si hezký večer.
20.00: Na obrazovce počítače se objeví fotografie nového francouzského prezidenta. S Mehdim si zhluboka a nahlas oddechneme.
20.45: Venku se to rozpoutalo, blesky a hromy. Je mi dobře, doma, v teple, suchu.
22.00: Polknu antibiotika.
22.20: Skláním se nad postýlkou a říkám si, že snad není v životě nic krásnějšího než ty malé dětské ručičky.
23.00: Zhasínám lampičku. Zavřu víčka a v duchu se zasměju snu z předchozí noci, ve kterém elitní čeští kuchaři soutěžili o nejlepší vývar.
Markéta Dubová, na rodičovské dovolené
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
