Dělníci kultury
KAMIL FILA
Avengers jsou komerčně megaúspěšní elitáři
Komiksový velkofilm Avengers vstoupí do dějin přinejmenším jako přelomová marketingová událost. V době, kdy se tvrdí, že uvedení většiny hollywoodských filmů do kin slouží hlavně jako reklama pro pozdější vydání na DVD a blu-ray, představují Avengers další úroveň strategického plánování.
Jde o první vysokorozpočtový hollywoodský snímek, který vznikl cíleně tak, že jeho vlastnímu uvedení předcházela několikaletá výroba a premiéry jiných filmů, v nichž se postupně vyskytovaly postavy, které se nakonec sejdou v jednom megabijáku. Znalci komiksů z nakladatelství Marvel tak vědí, že hity Iron Man,Hulk,Thor a Captain America tu byly hlavně proto, aby propagovaly jméno superhrdinského týmu Avengers. (Pro neznalce pak je vhodné doplnit, že do tohoto fikčního vesmíru nepatří Batman, který spadá pod hlavičku DC Comics, a pravděpodobně se nikdy nedočkáme ani Spider-Mana, který sice patří pod Marvel a v Avengers se objevuje, ale práva na zfilmování vlastní studio Sony.)
Relativně nejsamostatněji působil Iron Man, nejméně koncepčně Hulk (o něm vznikly hned dva filmy, které si s tímto zeleným hromotlukem nevěděly moc rady) a zcela podřízený potřebě být pouhou předehrou vyzněl Thor – kde se kromě jednoho z kladných hrdinů vyprofiloval i hlavní padouch pro Avengers, nordický bůh Loki.
K tomu, abychom (klidně i s odstupem) docenili kulturní význam Avengers, kteří o předminulém víkendu zcela nad očekávání zlomili několik kasovních rekordů, hodí se dodat také to, že představují i zcela novou generaci komiksových filmů.
Jen ve stručnosti: ač se to nezdá, Hollywood byl dlouho ke komiksům skeptický. Prakticky až do zjevení Hvězdných válek (1977) byly všechny mixy akčních sci-fi a fantasy s hrdiny, kteří mají nadpřirozené schopnosti a chodí oblékaní v divných kostýmech, považovány za natolik pokleslou kulturu, že do nich nemá smysl investovat větší peníze. Hvězdné války však nebyly přímou adaptací žádného díla, jen jakousi zastřenou vzpomínkou na tuny spaceoperového braku.
Celý text na www.respekt.cz/delnici–kultury
PAVEL TUREK
Vzpomínat znamená kupovat
V reklamě snad není zažranější poučky než té, která tvrdí, že „sex prodává“. Přitom jde o mýtus, který již před lety vyvrátil časopis Advertising Age, když zjistil, že mezi stovkou nejúspěšnějších kampaní 20. století figurovalo pouze osm, které pracovaly se sexuálním podtextem.
Pokud dnes platí aspoň nějaká tržní jistota, pak zní „smrt prodává“. Přinejmenším v hudebním odvětví. Vždyť klesající tržby gramofonového průmyslu v roce 2009 pomohla zastavit smrt Michaela Jacksona.
Nákupní horečka následuje i úmrtí Adama Yaucha z Beastie Boys, který předminulý pátek podlehl v dlouhém boji s rakovinou. Přesně sedm dní po této zarmucující zprávě hlásí americký albový žebříček Billboard, že sedm řadových desek rapové trojice se vrátilo do top 200. Debut Licensed to Ill, který prolnul kytarový nářez s hiphopovou drzostí, jízlivým humorem a chutí bavit se podle vlastních pravidel, se dokonce objevil na 18. místě.
Stačí se na to podívat takhle: čtyři tisíce – to je prodej alb Beastie Boys v týdnu před Yauchovou smrtí, 55 tisíc – prodej v prvních dvou dnech po smutečním oznámení. Streamovací server Spotify zaznamenal 17krát větší zájem o skladby kultovního tria.
Význam Beastie Boys lze asi těžko přecenit, stali se nejdůležitější bílou rapovou formací, která si přes třicetiletou kariéru dokázala uchovat příchuť sígrovského šmrncu. Klamali tělem, působili jako bezstarostní vtipálkové, přitom se mimo pódium angažovali v natolik seriózních kauzách, jako je podpora Tibetu, a Yauch sám se věnoval filmové režii a produkci. Smrt na jejich přínosu nic nemění, spíš ho stvrzuje.
Celý text na www.respekt.cz/delnici-kultury
Zkumavka
MARTIN UHLÍŘ
Evropa střízliví z opojení bionaftou
Známý vědec James Hansen, který už v roce 1987 důrazně varoval americké senátory před katastrofální změnou klimatu, opět bije na poplach. V článku, který vyšel v The New York Times, píše, co by znamenalo vytěžení a spálení ropy z kanadských ropných písků: do ovzduší by uniklo dvojnásobné množství oxidu uhličitého než za celou dobu používání ropy. V horizontu staletí by to způsobilo dramatický vzestup hladiny oceánů a zánik pobřežních měst, už v horizontu několika desetiletí pak třeba katastrofální sucha na americkém Středozápadě.
Nejsou to úplně nové informace a toho, kdo je obeznámen s pohledem většiny vědců na problematiku klimatických změn, příliš nepřekvapí. Daleko více překvapivá může být diskuse, která nyní probíhá v Evropské komisi. Konkrétní čísla se liší podle různých studií, zdá se však, že některá biopaliva mohou být skoro stejně škodlivá pro klima jako ropa, před níž varuje Hansen: vyprodukujeme-li jednotku energie spálením bionafty z palmového oleje nebo sóji, znamená to v konečném důsledku téměř tolik emisí skleníkových plynů, jako když stejnou jednotku energie vyrobíme spálením nafty získané z ropných písků. O něco lépe je na tom řepka, důležitá plodina pro výrobu evropské bionafty: i ona však poškozuje klima více než klasická ropa z běžných ložisek.
To je šokující zjištění: podporuje Evropská unie pěstování plodin, které jsou v konečném součtu horší než fosilní paliva? Jak to, že se to nevědělo dřív? Odpověď v sobě skrývají čtyři písmena: ILUC, Indirect Land Use Change neboli nepřímé změny ve využití půdy. Zjednodušeně jde o to, že když někde vysejeme biopaliva, přijdeme o půdu, na které by se daly pěstovat potravinářské plodiny. Vede to ke zvýšení cen potravin, většímu hladu po půdě a v konečném součtu k expanzi do tropických pralesů, jejichž kácení způsobuje větší emise než celá doprava.
Celý text na www.respekt.cz/zkumavka
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
