Na předsádce knihy Stín někdejšího času chilského spisovatele Luise Sepúlvedy (61) se tvrdí, že změnil evropské vnímání latinskoamerické kultury. Třebaže jeho knihy opravdu nemají nic společného se zázračným reálnem Aleja Carpentiera ani s magickým realismem Gabriela Garcíi Márqueze, je to nadnesené tvrzení. Ostatně samotní Chilané pokládají Sepúlvedu spíše za autora tradice evropské literatury. Provází ho osud politického emigranta, pro kterého je těžké být doma prorokem a úspěch sklízí spíš v zahraničí. Jako stoupenec politiky Salvadora Allendeho byl během Pinochetova režimu zatčen, dva roky strávil ve vězení, kde byl mučen, a po propuštění emigroval do Německa. Dnes autor proslulé novely Stařec, který četl milostné romány žije ve španělském Gijónu.
V aktuální knize všechno začíná pádem starého gramofonu, který rozbije hlavu bývalému členu marxistické bojůvky, jenž se po pětatřiceti letech chystá na sraz se svými kumpány. Jsou to už staří muži, kteří vzpomínají na svou anarchistickou minulost a následné události, jež jim poničily život. Jeden po mučení v jednom z Pinochetových táborů trpí psychickými poruchami, druhému se vtírá do mysli obraz mrtvoly jeho bratra, kterého poznal už jen podle bot. Svět kolem nich se změnil, zatímco oni stále žijí starou nespravedlností. Chtějí proto vyloupit banku podobně jako banda Los Justicieros – Spravedliví, kteří v roce 1925 jako vůbec první v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
