Rozhovory•20. 2. 2011•20 minut
Ono to muselo bouchnout
Je pozdní čtvrteční večer. Před několika hodinami podepsal ministr s šéfem lékařských odborů memorandum, které ukončilo nejdramatičtější protest v českém zdravotnictví. Jeho unavená tvář svědčí o vědomí, že to nejtěžší teprve začíná.
Nemáte obavy, jak by se k vám lékaři po tom dramatickém konfliktu chovali, pokud byste nešťastnou náhodou potřeboval jejich pomoc?
Když jsem začínal jako ředitel v nemocnici v Hradci Králové, tak jsem říkal svým příbuzným, ať raději vystupují inkognito, aby se na nich nikdo nechtěl mstít. Ale to je hloupý vtip. Myslím, že ani já ani, moji kolegové bychom s tím neměli problém.
Mimochodem, ve které nemocnici byste se cítil nejlíp, kterou považujete za nejlepší?
To se nedá říct. Vždycky jsem tvrdil, že nejlepší je taková nemocnice, kterou člověk zná a kde jsou lidé, kteří znají jeho. Pak je to takové víc domácké. Vždycky jsem tak všechno řešil u nás doma, po příbuzných a blízkých, a nikdy jsem s tím neměl žádný problém.
Byl bych okamžitě sesazen
Nepokazil ten vyhrocený spor vaše osobní vztahy s přáteli, kteří jsou lékaři?
Bojím se, že ano. Nastoupil jsem do ministerské funkce bez zkušeností z vládní úrovně, a tak mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval. Považoval jsem jejich protest za jednu z běžných nátlakových akcí, kterých jsem zažil mnoho, protože ve zdravotnictví stále nejsou peníze a stále je někdo chce. Evidentně jsem se mýlil, ale bylo to tím, že pro mě protest lékařů byl devalvovaný jejich hlavním argumentem, kdy tvrdili, že odejdou do ciziny.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
