skolky.jpg
skolky.jpg

 

Přestože podle názoru všech ostatních zastupitelů šlo o nevinný a běžný projekt, Markétu Slezák  jedna informace zarazila – a to velmi. V podkladech pro opravu mateřské školky v městečku Dubá u České Lípy se totiž dočetla, že uvnitř pláště budovy se mohou skrývat azbestové desky. Pro matku, která se právě chystala své dítě do školky poslat, to bylo nepříjemné zjištění. Markéta Slezák žije napůl v Česku a napůl v Německu, studovala v Itálii a ze svých zahraničních zkušeností ví, že rakovinotvorný azbest představuje výbušné téma. Tady je situace zatím klidnější. Azbest ve své nebezpečné podobě totiž není vidět a jeho účinky se mohou projevit až desítky let poté, co se dostal do lidského těla. A i když odborníkům je jeho nebezpečí známé, mezi širokou veřejnost pronikají tyto informace pomalu. Příběh paní Slezák ukazuje, jak zdlouhavé a těžké někdy bývá dobrat se podstaty nebezpečí, jež lidi žijící v technologicky vyspělé civilizaci obklopují.

 

48_R50_2011_s.jpg
48_R50_2011_s.jpg

Nešiřte paniku

Markéta Slezák si dobře pamatuje, jak Němci před osmi lety nechali v Berlíně srovnat se zemí monumentální Palác republiky, sídlo bývalého východoněmeckého parlamentu, protože jeho konstrukce byla vybavená stříkaným azbestem. Spočítali si, že než aby celou budovu od nebezpečné látky vyčistili, je výhodnější ji zbourat. I tak stála demolice kvůli bezpečnostním opatřením zamezujícím úniku nebezpečné látky do ovzduší okolo dvanácti milionů eur a celkem za likvidaci veřejných budov s prokázanou přítomností azbestu utratili Němci po sjednocení miliardy eur.

Jde totiž o hodně. Na následky vdechnutí mikroskopických vláken rakovinotvorného azbestu, který se usazuje v plicních sklípcích, ročně zemře v Evropě přibližně pět tisíc lidí. Azbestem však byly během sedmdesátých i osmdesátých let minulého století hojně vybavovány veřejné budovy včetně škol a mateřských školek.

Látka má přitom dvě tváře, jednu dobrou a jednu zlou, takže neplatí vždy automaticky, že přítomnost azbestu nutně znamená, že člověk onemocní rakovinou. Pokud jsou stavební prvky z azbestu – většinou desky, jež se dávají dovnitř stěn – vcelku a nejsou nijak poškozené, žádné nebezpečí nehrozí. Problém nastává teprve tehdy, když se deska z azbestu nějak naruší, třeba tím, že se budova sama rozpadá stářím nebo se v ní dělá rekonstrukce. Tehdy se začnou uvolňovat mikroskopická azbestová vlákna, která se v lidských plicích mohou stát příčinou zhoubné rakoviny. Konkrétně mateřská školka v Dubé, postavená svépomocí v osmdesátých letech minulého století, si kvůli svému stále bídnějšímu stavu vyžadovala rekonstrukci. Představa, že do prostor určených dětem vtrhnou dělníci a začnou pracovat, aniž by se jasně vědělo, zda stěny skrývají nebezpečné látky, však dubskou zastupitelku a maminku Markétu Slezák hodně zneklidnila.

Svolala proto své kolegy zastupitele a z dostupných zdrojů jim předvedla prezentaci o nebezpečích azbestu. Prosadila, aby se uvnitř školky provedlo měření, zda vlákna nebezpečné látky nepřekračují povolené koncentrace. A když se ukázalo, že se pohybují těsně kolem limitu (což je tisíc naměřených vláken na metr krychlový), navrhla zastupitelům, aby školka byla přestěhována do budovy základní školy. Jenomže zastupitelé byli proti. Stěhování by bylo komplikované, hodnoty azbestových vláken se ukázaly plus minus v limitu a všem se zdálo, že paní Slezák šíří zbytečnou paniku.

 

Nakažená Německem

„Jsem deset let ve vysokých funkcích, absolvovala jsem snad padesát různých školení, ale o nebezpečí azbestu jsem se nikdy nic nedozvěděla,“ vysvětluje svou tehdejší zdrženlivost i opatrnost zastupitelů nynější starostka a bývalá ředitelka místní základní školy Zdeňka Šepsová. Zdrženlivě tenkrát podle vzpomínek paní Slezák reagovali i rodiče dětí, které mateřskou školku navštěvovaly. „I u vysokoškoláků jsem se setkala s názory, že naše zdraví ohrožuje kde co, tak není potřeba z azbestu dělat drama,“ říká. „Já jsem ale holt byla nakažená Německem, kde se z podobných věcí drama dělá,“ dodává se smíchem žena, která dodnes s manželem, bývalým českým emigrantem, pravidelně tráví zimu v bavorském předhůří Alp.

Markéta Slezák doufala, že jí pomohou úřady. Obrátila se proto na hygienické stanice, hlavního hygienika i tehdejšího předsedu Strany zelených Martina Bursíka s prosbou o jasný manuál postupu proti azbestovému nebezpečí, jejž by mohla kolegům na radnici předložit. Ale měla smůlu. Od hygieniků dostala jen kusé odkazy na studie, které už si stejně sama našla na internetu. Hlavní hygienik jí sice manuál poslal, ale ten se týkal jen toho, jak mají s azbestem zacházet při stavbách nebo rekonstrukcích dělníci. A předseda zelených (kteří v Německu mimochodem otevřeli diskusi o azbestové hrozbě jako první) neodpověděl Markétě Slezák vůbec.

Během dvouletých debat a přesvědčování se zastupitelce nakonec podařilo aspoň prosadit, aby se v interiérech školky znovu provedlo měření na přítomnost nebezpečných vláken. A tentokrát byly hodnoty šokující pro všechny. V některých případech překračovaly povolenou koncentraci až šestkrát. Změnu zatím nikdo pořádně nevysvětlil, ale o tom, co je azbest a jaká nebezpečí přináší, už každopádně díky aktivitě Markéty Slezák všichni v obci věděli. Takže nad vysokými koncentracemi nešlo tak snadno mávnout rukou a radnice se ihned rozhodla přestěhovat školku do volných prostor na dubské základce.

Opouštěné přízemní pavilony školky teď čekají na svůj další osud. Jednou z možností je rekonstrukce, která by však kvůli podezření na přítomnost nebezpečných látek byla příliš nákladná. Druhou variantou je demolice a stavba nové budovy. Starostka Zdeňka Šepsová si je zatím jistá jen tím, že celou věc chce tentokrát důkladně probrat se zastupiteli i rodiči ve veřejné debatě, kam hodlá pozvat i odborníky přes stavařství a hygienu. „Pro naši obec je školka klíčová,“ říká starostka, „a debatu o ní nesmíme podcenit.“ Diskuse má skončit teď lednu, a pak se rozhodne. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte