Je to veselý domek. Na bráně jsou namalované kytičky, na šňůrách visí spousta prádla, po zahradě běhá pes a žije tu velká rodina se čtyřmi dětmi. Až pohled na zvonek trochu překvapí: jsou na něm čtyři příjmení. Tyhle čtyři děti mají totiž dvě maminky a tři tatínky, k tomu jednu sestru, která je s nimi jen o víkendu, a pak ještě dva další nevlastní sourozence.

Na první pohled to není poznat. V kuchyni si hrají kluci, dva sedmiletí, dvouletý a čtyřletý, u kamen sedí babička. Právě jim namazala chleba k svačině a oni spokojeně žvýkají. Nevadí ani, že jejími vnuky jsou jen dva z nich. Taková normální, docela spokojená patchworková rodina.

Přesně takhle tomuhle jevu říkají němečtí sociologové, inspirovaní přehozy sešitými z pestrobarevných kousků látek. Česká sociologie to nazývá znovusložená nebo rekonstruovaná rodina a mezi samotnými aktéry se prý ujalo označení druhá parta. Míní se prostě rodina na druhý pokus, když ten první z nějakého důvodu nevyšel.

V Německu je znovusložená zhruba každá desátá rodina. U nás přesná čísla nemáme, zkušenosti z terénu však napovídají, že to je hodně podobné. Roste počet rozvodů a s nimi i počet lidí, kteří hledají dalšího partnera. U nás do „sňatkového second handu“ vstoupí každý rok kolem třiceti tisíc žen a mužů. Nějakých dvanáct tisíc rozvedených se ročně provdá a zhruba stejně tolik ožení a mnozí z nich do nového svazku přivedou…