Maminka se dívá

Když byl malé Kačence jeden rok, uvědomil si její otec, že v celém Česku neexistuje školka, do níž by se jednou nebál svůj poklad s klidným svědomím pustit. „Představoval jsem si, jak bez dozoru někam spadne a zraní se nebo utopí, nebo že třeba vyklouzne ze třídy a sama se vydá domů,“ vzpomíná na své obavy Petr Kucek. „Došlo mi, že mám dva roky, abych s tím strachem něco udělal.“

Věřím jim

To „něco“ teď stojí na svahu nad středočeskou vískou Mrač. Nízkoenergetická jednopodlažní budova mateřské školy, jež zdálky svým tvarem připomíná moderní horskou kavárnu. A nejde jenom o design. Manažerský typ Kucek, který opustil sféru finančnictví, to se svojí ženou, vystudovanou učitelkou Monikou promyslel, do posledních detailů. Svým pojetím působí mračská školka v českém prostředí trochu jak z říše fantazie: za sedm tisíc korun školného měsíčně (na pražské scéně soukromých školek slabý podprůměr) disponuje vlastní saunou, keramickou dílnou, nabízí řadu kroužků, výuku angličtiny i ve vlastní kuchyni připravené bioobědy. A bonusem je „bezpečí“ – slovo, které ve slovníku pana Kucka patří k těm nejfrekventovanějším. Jeho školka zaměstnává recepční sledující nejen příchody a odchody, ale také dění kolem i uvnitř školky na monitorech průmyslové televize. Může celou budovu, vybavenou neprůstřelným…