Kultura Knihy

Kyselina sírová

63_nothombova_R37_2011_s.jpg
63_nothombova_R37_2011_s.jpg
Z hojné bibliografie francouzsky píšící Belgičanky Amélie Nothombové (44) se do češtiny převádí čím dál více knih, nejnověji její román z roku 2005 Kyselina sírová. Efekt si tentokrát u této autorky, ve frankofonní oblasti velmi čtené a diskutované, vyžádal značně vysokou daň. Jedná se o jednu z nejslabších knih, které jsme si od Nothombové dosud mohli přečíst.

Kyselinu sírovou lze řadit k antiutopiím, které chtějí do krajních důsledků domyslet nějakou dnešní tendenci. V tomto případě jí jsou televizní reality show. V nejmenované zemi se televizní producenti rozhodnou simulovat podmínky koncentračního tábora. Ze zájemců jsou vybráni kápové, vězni jsou pochytáni jen tak. „K tomu, aby člověka zatkli, nebylo třeba žádné zvláštní kvalifikace. Zátahy se dělaly všude možně, odveden byl každý bez výjimky. Jediným kritériem byla příslušnost k lidské rase,“ znějí úvodní věty Kyseliny sírové. Už z nich je patrné, že Nothombová si co do konstrukce reality s nějakými hodnověrnými detaily hlavu nelámala. Vězni, označovaní čísly, jsou stejně bezdůvodně zabíjeni jako v reálných koncentračních táborech, což je možné jen proto, že spisovatelka prostředí reality show zcela vyňala z politických, potažmo právních souvislostí. Ilustrativními a kotvícími figurami jsou krásná vězeňkyně CKZ 114, občanským jménem Pannonika, a její kápo – vrstevnice Zděna. Vztah mezi nimi Belgičanka dovede až ke kýčovitému finále, kdy se do Pannoniky zamilovaná Zděna rozhodne vzepřít televizní diktatuře.

Reklama
Reklama

Motivem pro vznik této autorčiny prózy bylo nejspíš rozhořčení z dryáčnického vývoje soudobých reality show a smutek z publika, které takovou zábavu vyhledává – proto také nakonec o tom, kde bude zabit, začnou v románu rozhodovat diváci a sledovanost pořadu dosahuje prakticky sta procent. Za hlavní viníky všech těchto mediálních nechutností jsou v Kyselině sírové označeni jejich konzumenti, nikoli tvůrci.

Nicméně sympatické a pochopitelné impulzy k psaní nemohou být polehčující okolností při vnímání Kyseliny sírové, v níž tendenčnost ubíjí vypjatou subtilnost, typickou pro podařené autorčiny prózy (Vrahova hygiena,Strach a chvění či Ani Eva, ani Adam). Nothombová je strhující a důvěryhodná především tehdy, když čerpá ze svých osobních zkušeností, zejména ze zážitků z dětství, kdy jako dcera diplomata vyrůstala v Japonsku a v dalších státech a střetávala se s jinakostí tamějších kultur. Jako konstruktérka společenských apelů je o dvě třídy slabší.

 Autor je redaktorem MF DNES.

Amélie Nothombová: Kyselina sírová

Přeložila Lucie Šavlíková, Mladá fronta, 144 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte