Je třeba jasně pojmenovat, co je dobro a co zlo.
Ve chvíli, kdy čtete tento článek, už od vypuknutí aféry na ministerstvu životního prostředí uplynula značná doba. K aféře se již vyjádřil kdekdo a samozřejmě se vyrojilo celé spektrum názorů na Libora Michálka, od jednoznačně odmítavých, jež jsou ovšem ve výrazné menšině, až po naprosto nadšené, které – přiznám se, že k mé spokojenosti – výrazně převažují.
Nicméně přes nebývalé rozvíření vod – čtenář odpustí, použiji-li expresivnější mluvu, což nemívám ve zvyku: přesto, že se českou politickou žumpou opravdu řádně zamíchalo, takže hovna vyplavala na povrch – se zase tak moc neděje. Pravda, situace pana Drobila byla neudržitelná a na ministerský post musel rezignovat. Nikoli ovšem na post stranický.
Nic nového
Nemluvil jsem s panem premiérem Nečasem osobně, ale podle toho, co se člověk mohl dočíst v serióznějších zdrojích (konkrétně v týdeníku Respekt), pan premiér považuje vystoupení Libora Michálka za jakousi fintu svých odpůrců, snad z Věcí veřejných. Pan Nečas si zřejmě nedovede představit, že by pan Michálek mohl vystoupit z důvodů čistě morálních, nikoli tedy politických. Pro pana Michálka by se samozřejmě nejednalo o nic nového. Už když vystoupil se svým odhalením čachrů kolem IPB v roce 1996, domníval se tehdejší předseda ODS Václav Klaus, že jde o fintu jeho nepřátel či…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
