Od věci•27. 3. 2011•4 minuty

Město mrtvých

Mexické město Ciudad Juárez je nechvalně známé jako nejnebezpečnější město na světě. V drogové válce tu denně umírá několik lidí, jen za loňský rok jich byly zavražděny více než tři tisíce. Italský dokumentarista Gianfranco Rosi tam v jednom motelovém pokoji zaznamenal svědectví muže, jenž dvacet let pracoval pro mexickou narkomafii. Film Nájemný vrah – Pokoj 164 byl uveden na festivalu Jeden svět.

-nas

↓ INZERCE

Jak jste se v Ciudad Juárez cítil?

Žil jsem v permanentním napětí, každý den jsem se musel přesouvat z hotelu do hotelu. Celé město žije z drogového obchodu, od taxikářů po prodavače zeleniny. Nevíte, komu můžete věřit.

Najal jste si proto ochranku? Požádal jste o pomoc policii?

V Ciudad Juárez samozřejmě nemůžete věřit ani policii, ta jede v drogové válce také. Pomáhali mi místní novináři, kteří odposlouchávají policejní vysílačku, takže věděli, kde se co děje. Kolikrát jsme k vraždě dorazili ve chvíli, kdy zabijáci ještě neskončili.

Nakonec jste se ale rozhodl tyto záběry z filmu vystřihnout, proč?

Nechtěl jsem natočit film plný naturalistických záběrů krve, mrtvých těl a policejních houkaček. Chtěl jsem nechat El Sicaria (španělský nájemný vrah pracující pro drogovou mafii, pozn. red.), aby o svém životě vyprávěl tak, aby si divák všechny hrůzy, které spáchal, musel domýšlet a představovat sám. Chtěl jsem na pozadí jeho intimní zpovědi ilustrovat, jak je mexické drogové podsvětí propojeno se státními institucemi – El Sicario vystudoval policejní akademii, přitom pro narkomafii pracoval od svých 16 let.

Proč myslíte, že se rozhodl veřejně promluvit?

Je teď ve fázi života, kdy se snaží přesvědčit ostatní lidi, ale hlavně sám…