74_R11_2011_n.jpg
74_R11_2011_n.jpg

74_R11_2011_s.jpg
74_R11_2011_s.jpg
Je to zároveň povzbudivá a poněkud skličující historie. Začíná v roce 1979, kdy computer BKG 9.8 porazil mistra světa v backgammonu, česky vrhcábech. O sedm let později jiný počítač jménem Maven znemožnil nejlepší světové hráče scrabblu: dokázal totiž promýšlet strategii na mnoho tahů dopředu. Za dalších pár let programátoři vytvořili neporazitelný stroj hrající dámu. V paměti má uložené úplně všechny možné varianty průběhu této hry, takže nikdy neudělá chybu.

Počítače se však rychle zlepšují i ve složitějších disciplínách, kde propočítat všechny myslitelné kombinace nestačí. V roce 1997 podlehl superpočítači Deep Blue úřadující mistr světa v šachu. Před třemi lety si počítač Polaris poradil s prvotřídními hráči pokeru - byť je zatím takto úspěšný jen při hře jeden na jednoho. A letos v únoru počítačový systém Watson na celé čáře zvítězil v souboji se dvěma nejúspěšnějšími účastníky vědomostní televizní soutěže Jeopardy!, kterou znají Češi pod názvem Riskuj.

 

Počítač v záplavě jinotajů

Souboje člověka se strojem nejsou jen samoúčelnou kratochvílí. Pomáhají rozšířit množinu úloh, které stroje dokážou řešit.

Mohlo by se zdát, že sestavit stroj schopný odpovídat bleskurychle na faktografické otázky není v éře Googlu až takový problém. Pochopit, na co se moderátor vlastně ptá, je však pro počítač mimořádný výkon, a to i přesto, že dostává otázky v písemné podobě. Zkusme naťukat do internetového vyhledávače jednoduchý test: „Tento slavný český básník zemřel ve věku nedožitých 26 let,“ může znít otázka podobná těm, jaké běžně zaznívají v televizním kvízu. Z deseti nejlepších výsledků, které vyplivne Google, obsahuje správnou odpověď – Karel Hynek Mácha – jenom jedna webová stránka, a najdeme ji navíc až na šestém místě. Seznam.cz nenalezne ani jeden relevantní výsledek.

Americká verze Jeopardy! je navíc známá množstvím jinotajů, narážek a slovních hříček. Pořad pokrývá nečekaně široké spektrum témat od biologie přes matematiku až po populární hudbu a údaje ze života filmových postav. Stroj schopný odpovídat správněji a rychleji než lidé se musí přiblížit schopnosti porozumět přirozenému jazyku. Když inženýři z IBM svůj záměr před čtyřmi lety ohlásili, málokdo v branži věřil, že by mohli uspět.

Místo aby vymýšleli zcela nový postup, jak úlohu řešit, vzali již existující systémy na analýzu jazyka, prohledávání dat a ohodnocování kvality nalezených odpovědí, upravili je, propojili a spustili na soustavě serverů s výkonem odpovídajícím dvěma tisícům stolních počítačů. Aby bylo hledání dost rychlé, potřebovali obrovskou operační paměť. Do ní nahráli přes 200 milionů stránek encyklopedií, novinových článků a dalších faktografických textů i databází. V nich počítač najde za vteřinu několik tisíc možných odpovědí a ty pak prožene stovkou testů, jejichž úkolem je ohodnotit exaktním číslem jejich relevanci. Některé testy zkoumají, jak často se daná odpověď mezi možnými výsledky vyskytuje, jiné hodnotí podobně jako Google důvěryhodnost zdrojů. Síla všech dohromady spočívá v tom, jak jsou propojené a na jak výkonném stroji běží.

Podle konečného skóre superpočítač vybere nejlepší odpověď a posoudí, kolik peněz na ni může vsadit a zda je dost kvalitní na to, aby se vůbec přihlásil o možnost odpovídat. To vše za pár sekund, během nichž moderátor soutěžícím čte otázku.

Počítač Watson dokázal rozdrtit šampiony předchozích kol televizní soutěže. Slabou útěchou pro lidstvo může být, že se při tom dopustil několika školáckých chyb. Tvrdil například, že Toronto se nachází v USA nebo že první ženou ve vesmíru byla komiksová postava Wonder Woman.

 

Watson u lékaře

Přehmaty lze omezit na minimum dalším laděním softwaru a tím, že se počítač „nakrmí“ ještě větším množstvím vstupních dat vyšší kvality. Systémy, jako je Watson, by mohly nalézt využití hlavně v medicíně, soudnictví a tajných službách – tedy v oborech, kde může být schopnost rychle najít relevantní odpovědi v milionech stran textu životně důležitá. Počítač by mohl například „poslouchat“ rozhovor mezi pacientem a lékařem a současně prohledávat všechny odborné publikace, nabízet diagnózy a doporučovat terapie – včetně pravděpodobnosti, že se jedná o správnou odpověď. Žádný lékař nemůže soustavně sledovat a udržet v hlavě veškerou odbornou literaturu týkající se jeho specializace, natož pak všech souvisejících oborů. Počítač ano. A teď se v oné záplavě dat navíc naučil zase o něco inteligentněji hledat.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte