Média na celém světě ráda propírají případy kněží obviněných ze sexuálního zneužívání. Papírová jednoznačnost těchto případů v souvislosti s nábojem, jaký přináší juxtapozice „vody a vína“, je zkrátka něčím, čemu novinářský apetit nedokáže odolat. Je-li však mentální okruh spravedlivého rozhořčení víceméně maximem, které lze od médií očekávat, odpovědnost literatury začíná až o několik zastávek dál. Ukazuje to skotský spisovatel Andrew O’Hagan (42) v románu Buď se mnou.
„Buď se mnou, když mi vyschla víra, / když hejno much, jež rodí voda / vajíčka klade, bzučí, bodá, / v malosti zmítá se a zmírá.“ Verše lorda Tennysona nejenže daly knize titul, ale obracejí se i k její zápletce: muž, který kulhá ve víře, šlápne do močálu, a ten se ho chystá pohltit – stačil jeden chybný krok, nerozvážnost, jeden polibek na přelomu noci a rána, zatoulaná ozvěna mládí, a z tohoto polibku se ve světle fotoaparátů stane sexuální zneužívání. Najednou je všechno jasné jak facka: je tu stárnoucí farář a mladý kluk, lahve alkoholu, je tu dobro a zlo, nevinnost a hřích.
Andrew O’Hagan ovšem není autor senzační, ale senzitivní. Inkriminovaná událost také nestojí na počátku knihy jako startér děje, objeví se až někde za polovinou jako zprvu nenápadný uzlík na jemně splétaných vláknech vyprávění. Farář David Anderton je dítětem 60. let, která strávil v Oxfordu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
