SNÍH A NAŠE NÁVYKY
RESPEKT 51–52/2010

Glosa Marka Švehly o odklízení sněhu je podle mě inspirující tehdy, pokud se bavíme teoreticky o přednosti aut před chodci. Takto budeme samozřejmě pro to, aby se více dbalo na pěší babičky než na zpupné lenochody za volantem. Autor však zcela pominul, že se po silnicích pohybují také prostředky MHD, konkrétně tedy autobusy (vyšší vrstvy sněhu ale ovlivní i tramvaje), a že jimi lidé jezdí do práce. Jistě je trestuhodné, aby babičky s holí, vozíčkáři nebo maminky s kočárky nemohli opustit dům, a v tomto ohledu by měly obce opravdu konat – ale na druhou stranu, znamená to, že máme rezignovat na dopravu a nechat firmy, aby se v nich nepracovalo, úřady, aby nebyly k dispozici, a školy, aby se v nich neučilo, protože se jejich zaměstnanci závislí na dojíždění nedostanou na místo? Coby někomu, který se do práce dopravuje přes celou Prahu hromadnou dopravou hodinu, mi byť i jen zmínka o přepravě do zaměstnání v glose dosti chyběla. Celý text se tím totiž pro mě stal jen intelektuálním cvičením na téma „sníh: chodec x automobil“.

PhDr. Karolína Procházková

 

AŽ SE POČÍTAČE NAUČÍ ČÍST
PROKLETÍ BÍLÉ HORY
RESPEKT 51–52/2010

Jsem nepravidelným čtenářem vašeho časopisu. Naštěstí jsem si koupil poslední číslo a právě jsem dočetl výborný rozhovor s Jeffem Jonasem a článek pana Třešňáka o Bílé hoře nemá obdoby! Byl to tak silný zážitek, že si musím dát přestávku a jít se projít ven nebo si zapnu něco nenáročného v televizi.

U nás se stále hraje na naše bolestínství a ublíženost. Na nás Čechy platí to, co jsem slyšel před lety od Němců o Švýcarech: nedohlédnou dál než na ty jejich kopce, a proto jejich drobný úspěch je největší na světě a problém nebo neúspěch je ten nejhorší. O nás to platí dvojnásob, a přitom se – kromě politiky – nemáme před světem zač stydět, ale kromě hokeje ani nic, co by nás opravňovalo se povyšovat nad jiné.

S přáním všeho nejlepšího do nového roku
J. Rach

 

PRODAT A PŘESTAVĚT
RESPEKT 51–52/2010

Se zájmem jsem si přečetla článek Prodat a přestavět o kostelech, které slouží jiné než původní funkci. Myslím, že ani u nás není o podobné stavby nouze. Já sama znám dva příklady z našeho kraje, oba z Jesenicka, tedy z kraje, kde se po válce kompletně vyměnilo obyvatelstvo, některé obce zanikly a mnohé existují v redukované podobě. V obci Jiříkov (natáčely se tam, myslím, Divoké včely), v místní části Křížov je v budově bývalé kaple galerie s prodejem občerstvení, v obci Andělská Hora, místní části Pustá Rudná, slouží kaple jako rekreační chalupa s okenicemi. Nevím, jestli by se mi líbilo grilovat na zahrádce, která bývala hřbitovem, ale majitelé s tím zřejmě problém nemají. Každopádně jsem spíš pro nové využití těchto budov než pro jejich bourání.

Přeji úspěšný nový rok. 

 Dagmar Saktorová

 

DOPISY
RESPEKT 51–52/2010

Dovolím si krátce reagovat na dopis paní Lucie Koumarové Novotné (Kouření škodí svobodě) týkající se kouření na ulici. Vážená paní, pokud chcete dýchat čistý vzduch, odstěhujte se z Prahy, protože v ní se ho nikdy nedočkáte. Možná vás to překvapí, ale za ono nedýchatelno nemohou kuřáci, nýbrž ty desetitisíce automobilů, které se vám prohánějí přímo pod nosem a kterých si vy, ve „spravedlivém“ rozhořčení nad kuřáky, ani nevšimnete. Spíše jste měla dávat při počítání cigaret pozor na to, aby vaše děcko v kočárku nešlukovalo z výfuků kolemjedoucích aut ty benzinové smrady, které tráví naše města i domovy. Tedy nikoli kouření, nýbrž automobilismus škodí vám i lidem ve vašem okolí a způsobuje rychlou a brutální smrt.

S přátelským pozdravem
Mgr. Jan Šlajchrt

 

NEČAS V ŘÍŠI DIVŮ
RESPEKT 51–52/2010

Na rozdíl od Respektu nepovažuji chování pana Radka Johna, který pana Michálka po jeho upozornění „nepochopitelně odkázal na novináře“, vůbec za podivné. Zvláště ve světle nových skutečností, kdy se premiér v průběhu vyšetřování polotajně schází s policejním ředitelem a šéfem protikorupční jednotky. Není obtížné si domyslet, kam by případ spěl, pokud by pan Michálek nepokračoval v soukromém nahrávání a obrátil se na policii, dosud ovládanou stále neodstupujícím ředitelem a v pozadí šéfem „mimorozpočtových fondů“ ODS panem Langrem. Je smutné, že ministr vnitra nemůže důvěřovat policii, ale taková je realita.

Jindřich Herejk

 

ANKETA
RESPEKT 50/2010

K vyjádření pana primátora Bohuslava Svobody mám drobnou poznámku. Primátor sděluje, že „snížení rychlosti ze 70 km/h na 50 km/h v praxi znamená snížení hluku o zanedbatelné tři decibely“. Jde o klasický „bushismus“. Rád bych připomněl středoškolské učivo. Decibely jsou dekadické násobky logaritmu, takže snížení hluku o 3 dB (tj. logaritmicky vyjádřeno o 0,30) je už docela nářez. Jde totiž o redukci kraválu o polovinu.

Celý výrok znalostně odpovídá historce z padesátých let, kdy nějaký činovník rozhodl, že zatím nebudeme sledovat západní trend v polovodičích, ale počkáme si, až imperialisté vynaleznou celovodiče. Od té doby mají činovníci plno poradců, aby se neblamovali. Jak je tomu na pražském magistrátu?

MUDr. Milan Novák

 

20 LET S CHALUPECKÝM
RESPEKT 48/2010

Hlavním omylem autora článku Jana Vitvara je to, že zaměňuje úspěch, respektive publicitu za kvalitu. Je to tedy snaha vyjádřit kvalitu měřitelnými – a mezi jednotlivými umělci jasně konfrontovatelnými veličinami, jako například počet výstav, udělené ceny či mediální ohlas. Je to sice přístup bohužel běžný, nicméně myslím, že velmi pochybený.

Další problém vidím v lehkosti, s jakou pan Vitvar nakládá s pojmem „umělecká scéna“. Píše – „významný vzkaz pro uměleckou scénu“, „scéna nestíhala reagovat“, „scénu čekalo vystřízlivění“, „optimistické naladění scény“ atp. Jako by zapomněl, že „scéna“ je pouze jakýsi pracovní pojem, který má jen velmi hrubé obrysy – že se jedná především o jednotlivé umělce, a i o ně až ve druhé řadě, stejně tak jako se nejedná o jejich „dílo“ – podstatné jsou, myslím, jejich jednotlivé výkony. To je jediné, na čem záleží. Jako nelze jednotlivé výkony umělce generalizovat a přiřknout jim nějakou celkovou vlastnost, prostě proto, že jsou často „homeopaticky“ odlišné, tak lze ještě méně hovořit o vlastnostech nebo projevech scény. Tyto jemné rozdíly jsou ale ve výtvarném umění bohužel tím nejpodstatnějším.

Matěj Lipavský
Redakčně kráceno.

 

V minulém čísle v seriálu o Číně došlo k technické chybě a úvodní strana vyšla bez popisek a několika řádek. Čtenářům se omlouváme. Správnou verzi najdete na www.respekt.cz.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte