Britové se učí, jak si navzájem pomoci zemřít

Ray Gosling dnes tvrdí, že ho rozruch okolo jeho tříminutového monologu překvapil. Dokumentární film BBC, v němž osudové věty zazněly, byl prý určen pro lokální publikum anglického Nottinghamu, kde sedmdesátiletý novinář prožil většinu života a s jehož obyvateli má podle svých slov blízký a vřelý vztah. „Tolik lidí se mi během natáčení otevřelo, cítil jsem potřebu jim to oplatit a otevřít se jim také. Čekají to ode mě, jsem jim to dlužen.“ Na pohled trochu omšelý muž s rozcuchanými vlasy natáčel letos v zimě krátký pořad o umírání. Jako téměř vždy v jeho podání šlo o drobné příběhy obyčejných lidí. Gosling mívá ve zvyku hledět na věci zblízka – když koncem devadesátých let zbankrotoval, natočil jednoduše dokument sám o sobě a svém boji se složenkami a exekutory. Teď ve stejném duchu přidal k příběhům lidí z Nottinghamu svůj vlastní.