Poklidné kulisy a divoký svět Tomáše Vandase
Rád kolem sebe vidí pořádek, potrpí si na slušné chování a ke svému snu hned přidává recept. Třeba proklamovanou „nápravu nepřizpůsobivých Cikánů“ a „nepřirozených homosexuálů“, deportaci imigrantů či zavedení trestu smrti. Jedenačtyřicetiletý Tomáš Vandas nezůstal u řečí: od roku 2003 stál v čele Dělnické strany a dokázal dotáhnout to, s čím na krajní pravici neuspěl jeho předchůdce Miroslav Sládek ani skupinky skinheadů, napadajících a vraždících zdejší Romy.
S pomocí směsi brutality a dokonalé organizace vyvolal takový strach a paniku, že český stát před několika dny postavil jeho stranu mimo zákon. Jeho vůdcovství dokázalo pochody českými městy vtisknout bijcům s holými lebkami zdání legitimity a pro jistou část české společnosti začal dokonce představovat zajímavou alternativu. Jeho straně pomalu, ale jistě narůstaly preference, měla tři zastupitele ve dvou obcích a s jeho jménem se spojuje zatím největší násilnické vystoupení proti českým Romům: v litvínovském Janově se vedle něj předloni spontánně angažovalo i místní obyvatelstvo. Čím vlastně dokázal vyučený instalatér a dnes i studující vysokoškolák z Berounska uhranout své fanoušky?
Slušný mládenec
Pod vzrostlým tisem vykukuje sádrový trpaslík se šnekem, na záhoncích…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
