Rozhněvaní Američané poráží Baracka Obamu

Paní Cesa a paní Beth bydlí někde v hlubinách rozlehlého středostavovského předměstí Denveru pojmenovaného Aurora. Během poslední prezidentské kampaně se každé úterý scházely v jednom z městských parků a spolu se svými kamarádkami vymýšlely, jak pomoci ke zvolení Johnu McCainovi a Sarah Palinové. Jak víme, neuspěly. „Co naděláme, je čas zařadit jinou rychlost,“ rozeslala hned druhý den po volbách hromadný e-mail paní Beth (autor textu má tu čest být na seznamu adresátů). „Jestli chcete, zůstaňme v kontaktu, budeme se snažit změnit výsledky dalších voleb. Všechny objímám, odvedly jsme kus práce.“

„Naprosto souhlasím,“ odepisovala obratem paní Cesa. „Povedlo se nám toho hodně a ráda slyším, že skupina nezanikne. Dej mi vědět co a jak.“
Výsledek předčil očekávání. Co před patnácti měsíci vypadalo jako sympatická, ale marná snaha partičky žen z předměstí udržet při životě étos dramatické kampaně z roku 2008, se během několika měsíců stalo součástí sítě stovek nebo tisíců podobných skupin Američanů, kteří se nechtějí smířit s volebním výsledkem, stimulačním balíkem, státní záchranou automobilek, státní záchranou finančních institucí, reformou zdravotnictví, stoupající zadlužeností… v podstatě s ničím, co je typické pro dnešní Ameriku…