Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Úspěch

Čtyřicet let na radnici: Podivuhodný příběh starosty nejkrásnější vesnice

Josef Zámečník a jeho čtyřicet let na radnici

33A_R50_2010_s.jpg
33A_R50_2010_s.jpg • Autor: Matěj Stránský

Starosta Josef Zámečník je zvláštní případ. Do čela Písečné, malé vesnice na kraji Orlických hor, se poprvé postavil v době komunistických čistek na prahu 70. let. Tehdy mu bylo devětadvacet a letos, po devětatřiceti letech ve funkci, ho volby znovu vyslaly do křesla na další čtyři roky. Rekordman v disciplíně „starosta malé obce“ má také na co navazovat: pod jeho vedením Písečná získala v roce 2004 titul Vesnice roku a jako dosud jediná česká vesnice i prestižní cenu Entente Florale Europe jako „nejkrásnější vesnice“ starého kontinentu. A osmašedesátiletý Josef Zámečník před pár týdny získal v horké konkurenci více než dvou stovek starostů z celé republiky další triumf. Ocenění Nadace VIA za nejlepší „starostování“ roku 2010.

33A_R50_2010_s.jpg
33A_R50_2010_s.jpg
Sami pro sebe

Pětisethlavá Písečná, jejíchž sto padesát domů leží izolovaně od okolního světa v malebných kopcích Orlických hor, uspěla nejen svým vzhledem a „zapojením“ do krajiny, ale také kvalitou bydlení, ekologií, komunikací s občany a v ochotě místních vytvářet „vlastní“ životní prostředí. „Je to skvělý manažer, který dokázal vytvořit tak kvalitní místo k životu, že se sem lidé oproti obecnému trendu stěhují,“ říká ředitel Nadace VIA Jiří Bárta.

Na začátku všeho stála vesnička s pár desítkami chudých stavení, kde prý až na dobytek a potok proměněný ve stoku nebylo vůbec nic. „Byla strašně zaostalá,“ vzpomíná dnes Josef Zámečník na dobu svého dětství. Jako dítě z katolické rodiny a potomek živnostníka sice nesměl na vysokou školu, ale nakonec vystudoval stavařinu na pražské ČVUT dálkově. A když vlastním úsilím dosáhl svého cíle, vstoupil překvapivě do KSČ. „Prostě jsem byl jako jiní přesvědčen, že tím změním poměry k lepšímu,“ říká dnes Josef Zámečník. Když se v dusných poměrech po roce 1968 nikdo z obyvatel vesničky nehrnul na místo předsedy národního výboru, Josef Zámečník ho naopak přijal. „Chtěl jsem, abychom si rozhodovali o svých věcech víceméně sami a aby sem nedosadili žádného ,tajemníka‘ zvenku. Tak jsem tu zodpovědnost vzal na sebe. A šlo také o to, abychom jenom hloupě nenadávali, což se mi protivilo, ale i něco zkusili udělat,“ líčí starosta. V té době pracoval jako učitel a později ředitel stavební průmyslovky v nedalekém Letohradu a po práci v rámci „budování socialismu“ postupně začal přeměňovat obec v souladu s přáními svých sousedů v opravdové „místo k životu“. K obligátní kanalizaci a vodovodu přibylo v duchu doby veřejné osvětlení a konzum, upravovaly se nové cesty, vystavělo se koupaliště, nová čistička a obecní lyžařský vlek.

Jiný přístup je v obci vidět dodnes. V Písečné neproběhlo bourání prastarých roubených stavení, nestojí tady ani jinde oblíbené nízké vesnické paneláky. Obec má dodnes stejné kontury jako na pohlednicích z přelomu 19. a 20. století. „Snažili jsme se spolu žít v míru: když se stavěl nový národní výbor, na brigády chodil pomáhat i pan farář Ducháček, místní zase chodili pracovat zdarma na opravě kostela,“ vzpomíná Josef Zámečník. Právě tady se projevila jeho schopnost spojit lidi ze vsi dohromady a nadchnout je pro své nápady. A právě tohle se nakonec promítlo i do všech polistopadových voleb: jako starostu ho tradičně volí převážná většina obyvatel Písečné. „Kdybych se zabýval velkou politikou, asi bych se styděl. Ale za to, co jsme tady společně vybudovali, se červenat nemusím,“ říká.

V porevolučních časech se stal nezávislým, stejně jako deset jeho spolupracovníků v zastupitelstvu. „Tady se žádná politika nedělá, je to jen spolupráce s jasným cílem – aby tady bylo lépe a lépe,“ vysvětluje. A i když má obec rozpočet kolem pěti milionů, vylepšování vesnice se nezastavilo: vznikl nejen nový sportovní areál, ale také třeba „Bezpečná cesta do školy“ – obec totiž neváhá provozovat malotřídku a mateřskou školku. A místní jdou (především díky finančním injekcím, které jsou schopni sehnat třeba z EU) opravdu do detailů: na místní hřbitov vybudovali bezbariérový vchod, opravili kamenné kříže či mariánský sloup, ale také slavnostně osvětlili památník padlým z první světové války. Navíc jsou proslulí tím, že nepovolili výstavbu satelitního městečka (o kterou usilovali developeři kvůli úchvatné krajině v okolí) a veškeré místní novostavby musí mít sedlovou střechu. „Máme ještě spoustu plánů, jako třeba zateplení tělocvičny či úpravu návsi. Doufám jen, že mně to ještě síly a zdraví dovolí,“ těší se starosta Josef Zámečník.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte