Od věci•12. 12. 2010•4 minuty
Hrdina by neměl moc mluvit
Ondřeji Severovi je patnáct let, žije s rodiči a dvěma sestrami v domku v Kolíně, chodí na střední průmyslovou školu a je to ve všech ohledech normální, trochu nemluvný teenager. Přesto byl teď v televizi i novinách. Zachránil totiž svého kamaráda, když v lese spadl z kola. Dostal za to cenu Dětský čin roku.
Co jsi zrovna dělal, když jsme přišli?
Hrál jsem na lesní roh, byl tady v hudební škole výchovný koncert. Jinak hraju ještě v Hudbě Františka Kmocha. Není tam moc tak mladých, jako jsem já, ale mě to baví. Přivedla mě k tomu rodina, protože táta hraje na bubny, děda hraje taky na hornu, tak mě to chytlo.
Dostal jsi cenu za to, že jsi zachránil svého kamaráda Jakuba. Co přesně se ten den stalo?
Byla neděle a jeli jsme s Jakubem na kopec, co mu říkáme Viničák, že tam budeme blbnout s kolama v lese. Chvíli jsme jezdili a pak jsem čekal na Jakuba za zatáčkou. Nějak dlouho nejel, a pak jsem viděl, že spadl. Rychle jsem k němu běžel, ale vůbec nemluvil, pořád zavíral oči a ztěžka dýchal. Tak jsem ho polil lahví vody, to moc nepomohlo. Zavolal jsem sanitku, ale tam se mě ptali, v jaké jsem ulici. Jenže my jsme byli v lese, takže mi došlo, že to asi hned tak nenajdou. Tak jsem položil Jakuba do stabilizované polohy a běžel jsem naproti sanitce. Naštěstí jsem potkal kolínskou městskou policii. Dovezli mě zpátky ke Kubovi, tam se mnou jeden strážník počkal a druhý jel naproti sanitce. To už bylo hotovo, to už bylo dobrý. Odvezli Jakuba do nemocnice, tam byl na jednotce intenzivní péče s těžkým otřesem mozku.
Jaký jsi měl pocit?
Proběhlo mi hlavou, hlavně aby se z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
