Ať už dopadne povolební dohadování koalic v hlavním městě jakkoli, česká politika má nový fenomén. V podstatě neznámému muži z pražských předvolebních plakátů Jiřímu Dienstbierovi juniorovi stačilo jen několik civilně příjemných televizních či novinových interview k tomu, aby získal pověst nového politika v nejlepším slova smyslu – otevřeného, slušného a důvěryhodného. Fenomén Dienstbier je ale poněkud komplikovanější, než se zatím z jeho mediální prezentace zdá.
Trvám na opozici
Dienstbierův politický příběh je zatím poměrně krátký. Na řadového pražského právníka a dosud nijak zvlášť úspěšného komunálního politika před volbami ukázal jeden z jeho kolegů a pražská buňka ČSSD si jej pak zvolila za svého kandidáta na primátora. Dienstbier coby volební lídr získal své straně slušný volební výsledek a udržel ji ve hře o pražskou vládu.
Po volbách Dienstbier z principu odmítl koalici s ODS s tím, že je – jak říká – „kmotrovská“, a raději odešel z vyjednávacího týmu. V médiích pak na to konto dostal nálepku zásadového politika, který trvá na plnění předvolebních slibů.
Fenomén Dienstbier ukazuje, jak vysoká je v Česku poptávka po politicích, jako je on. V jistém směru idealistech, kteří říkají, že sliby se musí plnit, a vzpírají se zákulisním mocenským dohodám cyničtějších kolegů. Problém je, že takový pohled je velmi zjednodušený, navíc z hlediska voličského užitku velmi sporný.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
