Severoatlantickou alianci dělí pouhé dny od schválení nového základního dokumentu organizace, strategické koncepce NATO. Materiál se schvaluje jednou za deset let, vyjednává se o něm dlouhé měsíce a ten letošní by měl spatřit světlo světa na summitu Aliance v Lisabonu tento týden. Mezi komentátory se v souvislosti se summitem zrodila nová disciplína, věštění zániku celé organizace. Titulky jako „Dlouhé klopýtání NATO k bezvýznamnosti“ dramaticky snižují očekávání, analýzy ale mají většinou jedno společné: shrnout na jednu hromadu výčet všech nedostatků jediné fungující obranné aliance Západu je nepříjemně snadné, představit si, co by NATO mohlo nahradit, naopak neřešitelně složité.
Malá změna
Strategická koncepce NATO je jakási definice smyslu existence celé organizace a ta letošní vzniká v podstatně složitějším kontextu než její poslední verze z roku 1999. Na konci 20. století byla hlavním problémem absence Sovětského svazu, tedy původního nepřítele, kvůli němuž NATO vlastně vzniklo. Rusko bylo na kolenou, Spojené státy a Západ na vrcholu sil a Aliance si nebyla jistá, k čemu vlastně slouží.
V roce 2010 je hodně věcí jinak. Rusko je opět na vzestupu, byť nedosahuje své imperiální slávy. Objevily se nové hrozby v podobě mezinárodního terorismu, kybernetických útoků, energetického vydírání, námořního pirátství, možnosti přerušení zásobovacích tras nutných k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
