O sobě zpívám

Potřebujeme nové formy,“ vyhlašuje mladý režisér Treplev v proslulé replice Čechovovy hry Racek. „A je rozhodnuto. Odteď se divadlo musí dělat jinak. Na jiných místech a s jinými tématy než doteď…“ Mohl by to být opět Treplev, slovo si ovšem vzal Viktor Anděl, jedna z hlavních postav nové hry slovenského spisovatele a dramatika Viliama Klimáčka Jsem Kraftwerk! Svým názvem inscenace odkazuje jednak na prostředí elektrárny, kde se vše odehrává, jednak na skupinu Kraftwerk, německé hudební inovátory na poli elektronické hudby.

Inovací momentálně prochází i brněnské HaDivadlo, v němž si hra odbyla premiéru. V dubnu vystřídal v pozici jeho uměleckého šéfa slovenský režisér Marián Amsler pět let vládnoucího Luboše Baláka. Divadlu byla pod bývalým vedením právem vytýkána roztříštěnost a dramaturgická neujasněnost. Objevovaly se tu inscenace tematicky objevné (Extase), odvážné, ale rozporuplné (Pařeniště), vtipné, ovšem nic víc (Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně), soudobě klasické (Psychóza ve 4.48) a bohužel i vyložené neúspěchy (Idioti). Nové umělecké vedení ve složení Marián Amsler a dramaturg Jan Havlice vyhlásilo vykročení novým směrem, to má ovšem zároveň být i návratem: k původní autorské tvorbě a iniciování vzniku nových her českých autorů. A právě hra Jsem Kraftwerk!, kterou Klimáček napsal přímo na tělo – či těla – souboru, má být manifestem jeho nové éry.

Proces…