Labužník rachotu

Pojďte do kuchyně, láká majitel oaklandské restaurace Oliveto a hrdě ukazuje u stropu visící kýty prosciutta. Kamera ovšem raději zabírá zavalitého muže v tmavém obleku s černou kravatou, který postává vedle šéfkuchaře. Vyzařuje z něho nadšení a spokojenost, těší se na podávané lahůdky. Později u stolu ve společnosti své čínsko-americké manželky samolibě pronáší: „Aby měl člověk dobré nápady, musí holdovat dobrému jídlu.“

Scéna pochází z předloňského dokumentu Blixa Bargeld: Můj život, který odvysílala televize Arte. Divák se až zdráhá uvěřit, že onen elegantní jedlík – člen nejvlivnější německé kapely Einstürzende Neubauten – je ten samý člověk, jehož vyzáblé tělo v osmdesátých letech zkonzumovalo podstatně víc amfetaminů než vybrané stravy. Jenže právě schopnost neustále překvapovat je dar, díky kterému slaví Blixa Bargeld letos se svými Neubauten už třicet let existence. Během nich se z industriálních pionýrů libujících si v hlukových orgiích stal seriózní soubor, v němž náhodu a radikalitu vystřídalo promyšlené překračování hranic mezi performancí, koncertem a divadlem. V takové formě přijíždějí Neubauten oslavit své třicetiny dvojkoncertem v pražské Arše 11. a 12. listopadu.

Trosečníci z ostrova Berlín

„Byl tichý, ale vždy cílevědomý, měl silnou vůli,“ vzpomíná ve zmíněném dokumentu Blixova matka a…