Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Velké ztroskotání

Nesmyslnou tezí o konci multi-kulti chce Merkelová především předejít konci vlastnímu

42-kom-merkel_s.jpg
42-kom-merkel_s.jpg
Lidé, kteří už nemají co ztratit, jsou schopni úplně všeho. Někteří dosáhnou světového rekordu, další sáhnou po zbrani. A jiní prostě podléhají pokušení příliš jednoduchých řešení. To je zřejmě případ Angely Merkelové. „Politika multi-kulti úplně ztroskotala,“ oznámila německá kancléřka minulý víkend na sjezdu mládežnické organizace své CDU v Postupimi. Přitom Merkelová dobře ví, že jediná smysluplná politika vůči přistěhovalcům v Evropě nemůže spočívat v ničem jiném než právě ve formě multikulturalismu. Tvrzení, že politika multi-kulti ztroskotala, není tedy ničím jiným než populismem političky, která chce za každou cenu zabránit ztrátě moci.

 

Kdo za to všechno může

Teze Merkelové není až tolik zjištěním jako spíše polemikou. Implicitně tím totiž kancléřka říká, že nedostatečná integrace mnoha cizinců v Německu je výsledkem politiky „multi-kulti“. A navíc tvrdí, že politická opozice z SPD a Zelených takovou politiku propaguje. Ani jedno však není pravda.

O tom, že integrace 16 milionů lidí „s kořeny v zahraničí“ zatím neprobíhá ideálně, nemůže být pochyb. Podle oficiálních údajů zhruba 1,1 milionu cizinců neovládá němčinu. Míra nezaměstnanosti a počet teenagerů, kteří nedostudují žádnou školu, je mezi přistěhovalci dvakrát vyšší než mezi Němci. Podle ministra vnitra Thomase de Maizièra deset až patnáct procent všech cizinců v Německu úplně „postrádá vůli se integrovat“ – co to konkrétně znamená, se Němci v létě dozvěděli z šokující knížky soudkyně, která v berlínské čtvrti Neukölln den co den zažívala s mladými arabskými delikventy.

Situace je tedy neuspokojující. Dávat vinu na tomto stavu „levicové“ politice „multi-kulti“ však hraničí se ztrátou smyslu pro realitu. Více než čtyři desetiletí totiž německou politiku vůči přistěhovalcům neurčovala levice, ale Merkelové CDU. Hlavními pilíři této konzervativní politiky byly lhostejnost a odstrašování. Kdo v šedesátých a sedmdesátých letech přišel do SRN, ten se speciálních jazykových kurzů nebo pomoci při orientaci v cizí společnosti nedočkal. Kdo se chtěl do Německa teprve přistěhovat, ten většinou neměl jinou možnost než se snažit získat politický azyl. A kvůli velmi restriktivní právní úpravě mnoho cizinců někdy po celé desetiletí nemělo jistotu, že ve státě, k jehož bohatství tvrdou prací značně přispěli, skutečně budou moci zůstat. Za takových podmínek nepříliš vzdělaní dělníci, které SRN naverbovala z Anatolie nebo jižní Itálie, velkou motivaci k tomu, aby se naučili složitý jazyk nebo převzali německou kulturu, neměli.

Vůbec první opatření k aktivní integraci cizinců pak zavedla po roce 1998 vláda SPD a Zelených. Děti, jejichž rodiče mají v Německu trvalý pobyt, dostanou podle nového zákona o státním občanství německé občanství automaticky. Novým imigračním zákonem Německo vůbec poprvé uznalo, že příliv cizinců není zlem, proti kterému se musí bojovat, ale sociální realitou (k většímu přílivu cizinců však zákon nevedl). A od roku 2005 konečně existují bezplatné kurzy, ve kterých se cizinci učí nejen němčinu, ale také vztahu k demokracii a lidským právům. Takových kurzů se zatím účastnilo více než 600 000 lidí. A proto politika „multi-kulti“, kterou údajně sleduje německá levice, k integraci cizinců bezpochybně přispěla mnohem více než strkání hlavy do písku, které předtím razila CDU.

 

Výtka bez adresáta

Angela Merkelová si je toho samozřejmě dobře vědoma. A samozřejmě také ví, že naivní sen o „multi-kulti“ jako různorodé společnosti bez konfliktů v Německu už dlouho nikdo nesní. Ano, představy, kterými se především zástupci Zelených snažili čelit národní (a bohužel často také xenofobní) euforii po sjednocení v roce 1990, se z dnešního pohledu zdají být docela nerealistické. Na rozdíl od některých konzervativních politiků z CSU, kteří stále ještě tvrdí, že „Německo není zemí přistěhovalců“, se však Zelení dokázali smířit i s nepříjemnou realitou. Nejpozději v roce 2006 tato strana oficiálně změnila kurz a dnes sleduje program multikulturalismu, který od roku 1971 úspěšně aplikuje Kanada. Cílem této koncepce není asimilace nebo splynutí různých kultur, naopak: každá etnická skupina má právo na kulturní svébytnost, na udržování vlastní kultury. Zároveň však tato „kultura“ nesmí fungovat jako odůvodnění chování, které je v rozporu se západními hodnotami a normami. V Kanadě stejně jako ve stranických centrálách německé levice proto platí, že ústava a právní systém mají přednost před právem na kulturní sebeurčení. Kdo bije svoji manželku, ten se žádného porozumění nedočká ani u německých Zelených.

Prohlášení Merkelové, že „politika multi-kulti úplně ztroskotala“, se tedy nejen míjí s realitou. Také nemá žádného adresáta – s výjimkou vlastní strany. A skutečně mnohé svědčí pro to, že diskusní příspěvek kancléřky byl určen především členům CDU. Není totiž náhodou, že si Merkelová jako jeviště svého vystoupení vybrala právě sjezd mládežnické organizace Junge Union. Takzvaná JU už několik měsíců patří k nejostřejším kritikům Merkelové, když od předsedkyně strany žádá, aby konečně zase posílila konzervativní profil CDU. Zároveň se tato mládežnická organizace nápadně vyvíjí v jakýsi fanklub oblíbeného ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberg, o kterém se v médiích spekuluje, že by mohl Merkelovou ve funkci kancléře už brzo vystřídat. Odmítáním politiky „multi-kulti“ Merkelová tedy zřejmě chtěla získat zpátky srdce svých politických kolegů. Otázka však je, jestli za tento oportunismus neplatí až příliš vysokou cenu.

 

Alternativu? Nemáme

Nejen ekonomické svazy, ale také koaliční strana FDP, a dokonce ministři z vlastní CDU totiž upozorňují na to, že Německo už brzo bude potřebovat několik set tisíc přistěhovalců ročně, aby mohlo vykompenzovat nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků v zemi. A už proto také Merkelová CDU žádnou alternativu politiky „multi-kulti“ nenabízí: Vytoužení specialisté na informační technologie určitě nepřijdou do země, v níž se po nich žádá, aby se vzdali náboženství či kultury, a ve které ani dlouhodobě nemají žádnou možnost spolurozhodovat o důležitých věcech. Jediný konkrétní čin, který může po silné rétorice kancléřky následovat, tedy bude zřejmě to, že úřady do budoucna musejí přísněji kontrolovat, jestli cizinci na povinné integrační kurzy skutečně pravidelně chodí. Konzervativní kritiky kancléřky však taková „drobnost“ určitě neumlčí. Svým polemickým a populistickým tvrzením o ztroskotání politiky multi-kulti se tak Merkelová vystavuje posměchu celé kritické veřejnosti, aniž by za to získala náležitou odměnu. Tomu se říká špatný obchod. A přistupují na něj většinou jen lidé, kteří opravdu už nemají co ztratit. 

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte