Od chvíle, kdy se potřetí propadla zem nad tunelem Blanka, nemine pár dní, aby se na mne neobrátil někdo z médií s prosbou o komentář. Většinou mám tendenci jej odmítnout, protože si myslím, že řada lidí o tom ví víc než já. Potíž je v tom, že o havárii nechtějí mluvit.
Výsledek je, že jsem dodnes nezaznamenal například zprávu o tom, v jaké části tunelu se propadla zem. Kdyby to totiž bylo na čelbě tunelu, pak to dovedu pochopit, protože tunel vede mělko pod povrchem a v nesoudržných horninách. Podle situace je však pravděpodobnější, že se tunel propadl až za bagrem, tedy kus za čelbou a v již vyztužené části. Tato prostá okolnost podstatně mění pohled na celou záležitost, protože v prvním případě se dá chyba svést na geologickou situaci, ale v druhém je jednoznačně zaviněna lidmi.
Hodně se mluví o geologii, ale jak to je s psychologickým prostředím tunelu? Ražba obvykle probíhá pod obrovským psychologickým tlakem. Tyto stavby zpravidla vinou investora začínají později, ale termín dokončení je nutné dodržet. Vedení stavby pak jako prioritní sleduje postup ražby a správnou fakturaci. České předpisy jsou přísné, a tak už roky slýchám: Kdybychom měli dodržovat všechny, tak si do země ani nekopneme. Dochází tedy k neustálému hodnocení toho, jaké předpisy si mohu dovolit porušit a jaké nikoli. Psychologické prostředí ražby tunelu tak můžeme popsat jako tanec mezi zákony, probíhající pod…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
