S tou přihláškou neváhala Arnoštka Ženčáková ani vteřinu. „Na vsi bývá i čtrnáct velkých událostí do roka, a když se sál osvědčí, přibudou další. Mělo by to být srdce celé obce,“ rozpřahuje ruce v přízemí právě rekonstruované budovy starostka Vysokých Studnic, čtyřsethlavé vesničky nedaleko Jihlavy. V útrobách stavení, na které je paní Ženčáková tolik hrdá, už dnes sídlí mateřská škola a na podzim, kdy mají dělníci dokončit zbytek prací, se v přízemí otevře i restaurace s pódiem a parketem. Na toto finále, které by mělo rozhýbat život v obci, čekala paní starostka dvanáct let. „Peněz nemáme nazbyt, ale od chvíle, kdy jsme tu budovu dostali od bývalého JZD, jsem doufala, že to dáme nějak dohromady,“ říká a ukazuje k rozpadajícím se chodníkům a špatně záplatované silnici lemující obecní úřad. Kvůli vysněnému kulturnímu centru, jehož cena se dodnes vyšplhala na patnáct milionů, nezbývají Vysokým Studnicím v posledních letech peníze prakticky na žádné další investice. Radnice si dokonce musela vzít čtyřmilionový úvěr a za další dva miliony prodat plynárenské firmě RWE Transgas obecní plynovod.
To všechno prý za ten velkolepý cíl stojí, nicméně v jednom ohledu paní Ženčáková neskrývá rozdurděnost. Jednu chvíli si totiž dělala naději, že obec opraví kulturní dům bezbolestně – za peníze z eurofondů. „Ty dotace se mi zdály jako skvělá šance šitá pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
