Rozhovory•25. 7. 2010•17 minut
Chci bydlet blízko magistrály
Podle jeho návrhů se nepostavila ani jedna budova, přesto patří ve svých jednatřiceti letech k našim nejpozoruhodnějším architektům. Adam Gebrian totiž už stavby nenavrhuje, ale dokáže se na architekturu teoreticky dívat z perspektiv, k nimž se většina jeho kolegů neodváží pohlédnout. Dobře je to vidět i na jeho posledním počinu, výstavě Městské zásahy Praha 2010, kterou připravil pro pražskou galerii DOX: vyzval respektované architekty, aby bez nároků na honorář vytvořili projekty pro špatně využívané prostory v metropoli.
Strávil jste nějaký čas v USA v rámci Fulbrightova stipendia. Změnila ta zkušenost váš přístup k architektuře?
Architekti mají spasitelský komplex, myslejí si, že všechno musejí vyřešit sami. Já jsem se v Americe naučil, že největší úspěch je, když vzbudím zájem někoho, kdo to dokáže vyřešit. Když se mi třeba podaří přesvědčit politika, že tohle je téma, kterým by se měl zabývat, tak to je polovina úspěchu. Pak ta věc vznikne. Ale když na to jdete opačně, zablokuje se to.
Povedlo se vám přesvědčit i pražské radní? Přišli se podívat na výstavu Městské zásahy Praha 2010, které jste kurátorem?
Překvapili mě, dokonce si dva z vystavených návrhů nechali rozpracovat a udělat ověřovací studie. Oba se týkají řešení problémů automobilové dopravy. A vedle Nové scény se má v polovině srpna s přispěním Prahy 1 objevit piknikový trávník, jehož návrh v DOXu visí. Nejde ale jen o Prahu: minulý týden jsem se sešel s náměstkem brněnského primátora Martinem Anderem, který si objednal obdobnou výstavu pro Brno a dokonce ji chtějí financovat.
Čím to je, že je pro pražské radní stále hlavním problémem autodoprava, a ne rozvoj veřejného prostoru typu parků, rekreačních zón a cyklostezek?
Do jisté míry to vyjadřuje rozdíl mezi městy v rozvinutých a rozvojových zemích. Ty první plánují a investují dopředu, promýšlejí budoucnost. Zato města v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
