![](https://respekt.mgwdata.net/f8231f/2010/07/26449160_73_R29_2010_n.jpg)
Poledne na levém břehu Vltavy. Začíná víkend. Jedu. Na kávu na Kampu, do bankomatu pro peníze. Silnice je prázdná, pomalu projíždím podél řady aut.
![](https://respekt.mgwdata.net/b48fd5/2010/07/26449170_73_R29_2010_s.jpg)
Koupila jsem si nové kolo, krásné, černé, světla, nosič, blatníky, a jak hezky přehazuje. Koupila jsem si zámek, velký, pevný, černý, pěkně to vše k sobě ladí. Projížděla jsem Prahou do práce, sukně vlála ve slunečném ránu a lidé se umívali. Je krásné jezdit po Praze jak paní pivovarníková, Praha je krásná.
Nedávno jsem byla v Paříži, Paříž je na jaře taky krásná a po úzkých uličkách se motají skútry, kola a auta, auta jsou pomalejší a cyklistů je víc – to množství odrůd, stylů, tříd a věků fascinuje. Třeba i tady to půjde, a tak hrdě šlapu Prahou.
Cesta do práce je na kole rychlejší a příjemnější než metrem. Vinohradské ulice jsou většinou klidné, většina řidičů je ohleduplná. Trocha adrenalinu, oči, uši, ruce na šťopkách, i kvůli chodcům, kteří přebíhají ulici a cyklistu nečekají – kolo není slyšet. Křižovatky jsou nepříjemné. Ale zas to svěží ráno a lehký vítr po tváři místo davu v tramvaji. Jen aby řasy nerozmazal… Cesta z práce je do kopce, kousek protisměrem a částečně po chodnících, místy se mezi auty bojím. Ale než došlapu domů, půlka stresu z práce je pryč. A dneska je pátek a slunce svítí, pomalu projíždím podél řady aut, podle předpisů, bezpečně, zdá se…
Prááásk! Křach! Auaáá! ozvalo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu