Právě pracuju na několika věcech najednou – ostatně jako obvykle. Většina mých prací souvisí buď s finštinou, nebo s literaturou.
Začnu neobvyklou prací, která souvisí s finštinou – připravuji cestu skupiny stavebníků z kraje Vysočina do Finska, a dokonce tam s nimi pojedu. Na tuhle cestu se vyloženě těším, protože pojedeme nejenom do Helsinek, ale i do města na polárním kruhu Rovaniemi, a při tom těšení občas zapomínám, že tam nejedu vzpomínat na roky strávené ve Finsku, ale pracovně jako průvodkyně a tlumočnice.
Naopak moje velmi obvyklá práce je překládání. Právě teď překládám román Miky Waltariho Město smutku a radosti. Román se odehrává ve třicátých letech dvacátého století, tedy za autorovy současnosti, a líčí několik různých osudů, které se protnou během jednoho jarního dne v Helsinkách. Uvědomuju si, že po několika detektivkách se opět setkávám s velkou literaturou, a v duchu se před autorovým mistrovstvím skláním – ale ne při překládání. Při překládání naopak proklínám jeho dlouhé a složité věty a zapřísahám se, že Waltariho už nikdy překládat nebudu – ale nejspíš to poruším.
Další mou velmi obvyklou prací je příprava Podzimního knižního veletrhu. Ten letošní dvacátý ročník sice bude až 22. a 23. října, ale právě teď přichází nejvíc přihlášek vystavovatelů. Také se už připravuje doprovodný program, a protože letošní veletrh bude jubilejní, chtěla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
