Za normálních okolností by to v člověku nevzbudilo větší zájem, v Česku to ale přece jen překvapí. Když jsme šli dělat rozhovor s Petrem Nečasem, srazili jsme se ve dveřích do Poslanecké sněmovny. Omluvil se, že si musí zaběhnout do bankomatu a hned se vrátí. Venku zrovna pršelo, před pár minutami mu skončilo vyjednávání s potenciálními koaličními partnery. Fakt, že si v krátké pauze neposlal nějakého poslíčka, ale sám vyrazil ven, je příjemná změna. Většina předních politiků se stále obklopuje většími a většími týmy, které je pak odřezávají od reality.
Nejen v tomto ohledu připomíná Nečas Vladimíra Špidlu, který jezdil v tramvaji i v době, kdy byl ministrem. Oba jsou při debatě suší, ale mají co říct, a především, nezaznamenáte nějakou podpásovou urážku. Je to osvěžující, ale pro novináře zároveň i těžší, protože nemůže odvést pozornost od svých chybných otázek.
Dělat rozhovor s potenciálním premiérem chvíli po volbách a zároveň těsně před tím, než si sestaví vládu, je v něčem jiné. Zkušený politik vám neřekne, koho udělá ministrem či co rozhodně nepustí do programu. Můžete ale zachytit něco jako jeho ideální představu o vládnutí ještě předtím, než ji začne „bortit“ praxe a nutnost kompromisů. Je to něco, co tu zůstane jako připomínka pro budoucnost. Něco, s čím pak budeme moci poměřovat realitu.
O Petru Nečasovi by se dalo říct, že je to pragmatický idealista. Má chuť politiku změnit k lepšímu, ale zároveň si uvědomuje, že je to náročný úkol, který bude přesahovat právě započaté volební období. Jedno je jasné, tento úkol neleží jen na něm, neleží ani jen na politicích, ale na celé společnosti.
V průběhu posledních dní jsme dostali ještě jednu dobrou zprávu. Zdá se, že se podobný typ politika dostává i do čela ČSSD. Bohuslav Sobotka je stejně jako Nečas v politice už dlouho, takže si rovněž s sebou nese řadu chyb z minulosti. Přesto je jeho styl zásadně odlišný od stylu Jiřího Paroubka. Mluví klidně, k věci, slušně a odborně. Dobře to bylo vidět na tom, když vyjadřoval nesouhlas s tím, že prezident nepověřil sestavením vlády jeho, ale lídra ODS. Svůj nesouhlas sdělil jasně, ale přitom bez emocí. Snad tento způsob jednání oběma mužům vydrží a navíc ho doprovodí dobrými politickými kroky.
V tomto čísle vám přinášíme důkladný rozbor dosavadních jednání o vládě, informace o straně Věci veřejné a rozhovor s Petrem Nečasem. I v následujících číslech najdete informace, které by vám rozhodně neměly ujít.
Minulý týden Respekt obdržel cenu Obálka roku 2009, a to za titulní stranu, která nesla titulek Republika Rath. Jde především o ocenění práce Pavla Reisenauera, z čehož máme samozřejmě radost.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
