Vyznání
Když se občas dozvím, že jsem dřevo, právem to nechápu jako lichotku. A přitom neznám vedle koní, kočkovitých šelem, dlouhonohých dívčích stvoření, ale třeba i schopností empatie a odpouštění nic ušlechtilejšího než dřevo, stromy. A teď vás určitě pobavím: kdyby totiž bylo úplně po mém, kdybych si směl vybrat ve shodě se svým srdcem i duší, byl bych teď nejspíš někde v Popůvkách nebo Jamolicích, Rokytné nebo v Hostěradicích stolařem a truhlářem, tedy tím, kdo dělá fortelné almary, ale i lidovými motivy zdobené komody a celé kuchyňské linky, ale taky třeba na objednávku restituentů zámecké knihovny a repliky historického nábytku anebo zas na objednávku pozůstalých krásné truhly pro nebožtíky a nebožtice. Ale hned vám taky prozradím, že když jsem se v sedmdesátých letech živil manuálkou, neměl jsem ani tu nejmenší šanci dosáhnout na stolařinu. Nu právě proto, že jsem to dřevo.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: