Už si ani přesně nepamatuji, kolikrát se mě lidé ptali na paměť vody. O vědcích se někdy říká, že si nedokážou vydělat ani na slanou vodu; já se molekulárním studiem solí ve vodě živím. A přirozenou součástí mé práce jsou popularizační přednášky pro školy a širší veřejnost. Povídat o vodě mě hrozně baví, protože kapalina, která je všude kolem nás, je fascinující a má spoustu zvláštních vlastností. Vědci napočítali více než padesát anomálií, z nichž nejznámější je fakt, že led je lehčí než voda, a tento počet určitě není konečný.
Na konci každé mé přednášky se někdo z publika téměř zákonitě zeptá - jak je to tedy s pamětí vody? Mohou ve vodě zanechat stopu látky, které v ní byly rozpuštěné? Naučil jsem se už navnadit pozornost tazatele tím, že nejprve řeknu, že odpověď na jeho otázku je jednoznačně kladná. Ano, molekuly vody se kolem rozpuštěných látek uspořádávají a určitý čas si toto uspořádání budou pamatovat, i když látka zmizí. Zásadní je ale otázka, jak dlouho paměť vody trvá, a věda na ni dnes dokáže jednoznačně odpovědět pomocí celé řady experimentálních i výpočetních technik. Odpověď zní, že s pamětí vody je to ještě podstatně horší než s tou mojí, a já přitom krátký nákupní seznam udržím v hlavě maximálně hodinu. Voda je ale mnohem větší sklerotik, nedokáže si zapamatovat rozpuštěnou látku déle než miliardtinu sekundy.
V principu je tedy možné připravit vodu se změněnými…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
