Kdo se bojí bublinek?
Podzemní ukládání CO2 by mohlo přispět k ochraně klimatu. Ale jen málokdo chce žít nad plynem
Kdy přesně revoluce začne, Ulf Stumpe neví, ale tím, že revolta jednou přijde, si je úplně jist. „Minulý týden tady demonstrovalo více než tisíc lidí,“ říká. „A když firma Vattenfall přijde s prvními stroji, určitě to tady bouchne.“
S jednoduchými dřevěnými regály, černou koženou pohovkou, obrovskou palmou a fialovým kávovarem Stumpeova kancelář zrovna nevypadá jako ústředna světové revoluce. A ani sám Stumpe (29) neodpovídá představě revolučního vůdce. Za posledních pár let stihl tento tmavovlasý muž vystudovat veterinářství, úspěšně trénovat volejbalový tým, a dokonce se nechat zvolit do zastupitelstva svého rodného města Wriezenu, zhruba 60 kilometrů na východ od Berlína. V ordinaci, kterou se svou matkou v loňském roce otevřel, se stará o „velká zvířata“, tedy o krávy na stovkách farem v regionu Oderbruch mezi Berlínem a polskou hranicí.
Jenže místo toho, aby se staral o zdraví krav, Stumpe v poslední době stále častěji píše dopisy, telefonuje na úřady a poskytuje rozhovory novinářům z celého Německa i ze zahraničí. Projekt, proti němuž Stumpe se svou občanskou iniciativou Proti úložišti CO2 v Oderbruchu bojuje, má totiž velký význam pro všechny státy Evropské unie včetně Česka: technologie jménem Carbon Capture and Storage (CCS), tedy zachycování a ukládání oxidu uhličitého, by podle expertů mohla zásadním…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
