Spiknutí proti tuňákovi

Moře u břehů italského poloostrova Gargano brázdí výletní loď plná turistů. Náhle k ní připlouvá malý rybářský člun a jeho majitel se chlubí svým úlovkem – obrovským tuňákem, který vyplňuje velkou část paluby. Fotoaparáty cvakají, turisté jsou nadšeni. Je léto 2009 a většina z nich (autora článku nevyjímaje) netuší, že je to spíš důvod ke smutku. Jde totiž o tuňáka obecného (Thunnus thynnus), který se už brzy může ocitnout na pokraji vyhubení. Na vině je průmyslový rybolov. Podle odhadů již padlo vlečným sítím traulerů za oběť 85 % populace tuňáka. Ani varovná čísla ovšem nedokážou státy přimět k razantní akci. Znovu se to ukázalo v Kataru, kde minulý týden skončila jednání Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES). Špatně přitom v katarském Dauhá nedopadl jen tuňák.

Od žraloků k medvědům
Název úmluvy, zastřešené OSN, napovídá, v čem může účinná ochrana spočívat. Nadměrný lov často způsobuje poptávka ve vzdálených zemích, ať už si žádá maso vzácné ryby, korály sloužící k výrobě ozdob nebo třeba slonovinu. Je to i případ tuňáka: kvůli chutnému masu narůžovělé barvy je jednou z nejatraktivnějších ryb vůbec. Velmi si jej oblíbili Japonci – ačkoli se ryba vyskytuje ve Středozemním moři a v Atlantiku, celých 80 % ulovených tuňáků míří do japonských restaurací, výroben sushi a na tamní trhy.

Země, které jednaly v Kataru (celkem…