Pozdější autor československé ekonomické reformy šedesátých let pocházel ze skromných poměrů. Narodil se v Plzni, ale vyrostl v Teplicích-Šanově, v českoněmeckém prostředí; docházel do německých škol, byl však bilingvní. Otec, dělník, býval často nezaměstnaný, což podle syna bylo důvodem, proč se rodiče rozvedli. Matka potom vychovávala sama čtyři děti. Šik vzpomínal na dětství jako na dobu chudoby a ponižování – což prý ho přivedlo do řad nejdřív sociálnědemokratické, a potom komunistické mládeže. Nešlo však jen o sen o spravedlivé budoucnosti: když za války začal spolupracovat s komunistickým odbojem, znamenalo to pro něj opět podle jeho vlastních slov především, že poprvé v životě zapadl do nějakého kolektivu. Syn židovského otce, jenž zmizel v dálce, získal náhradu za náboženství a tradici, které vlastně nikdy nepoznal.
Jako takzvaný míšenec na počátku války nespadal pod norimberské zákony, nacistický režim na něj však dosáhl jinak. V létě 1941 gestapo členy jeho odbojové skupiny pozatýkalo a Šik „zbytek“ války strávil v Mauthausenu. Důsledkem příšerných zážitků (byl například svědkem, jak kápo během půlhodiny ubil tyčí člověka) bylo, že ihned po osvobození formalizoval své členství v KSČ. Jedním z jeho ručitelů byl Antonín Novotný, spoluvězeň z koncentračního tábora, pozdější prezident.
Šik pak začal pracovat v aparátu strany na pražské i celostátní úrovni a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
