Patřím k přemýšlivým voličům. V politických programech mě zajímají dlouhodobé vize a snažím se hodnotit, zda vypadají cesty k jejich naplnění konzistentně a realisticky. Ne vždy se mi to daří.
Vize společná demokratickým stranám je ekonomická prosperita založená na vzdělanosti a pracovitosti občanů, nabízené cesty k jejímu uskutečnění se ale liší. Představu všeobjímajícího státu a keynesiánského pumpování peněz do ekonomiky nesdílím. Stát se mně jeví jako špatný hospodář, který není motivován efektivně spravovat svěřený majetek. Nedělám nicméně rovnítko mezi zadlužováním státu při dlouhodobých investicích a při pouhém projídání podstaty.
Když přednesl kdysi ministr Grégr plán nazvaný Velký třesk, který měl spočívat v utracení stovek miliard ze státní kasy na dotace a státem řízené projekty, neglosoval jsem jako někteří, že po velkém třesku přijde velké h...... Plán jsem jen označil za megalomanství. I za to jsem si vysloužil ministerskou stížnost, adresovanou mému tehdejšímu zaměstnavateli. Přes absurditu situace nemohu popřít, že Grégr uskutečňoval svou vizi, jak přivést do země dlouhodobou prosperitu.
Čekání na velký třesk vystřídala v sociální demokracii éra bezobsažných sloganů o upřímném myšlení a práce pro nás, než došlo na současné sliby všeho všem. Důchodcům vyšší důchody, rodinám vyšší přídavky, nemocným marodění placené od prvního dne, všem zrušení zdravotních poplatků v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
